Horám, větru, vodě, zemi….

„Považuji se za chodce – poutníka. Moje malby vycházejí většinou z přírody, jak ji vnímám na svých pěších cestách a toulkách po Čechách i jinde.“ Tak hovoří o své tvorbě malířka, cestovatelka, poutnice a pozorovatelka života i přírody Kamila Havlíková. Studovala na Přírodovědné fakultě a Filozofické fakultě UK, později Akademii sociálních umění. Zajímá ji překračování oborů, hledání spojnic a nových cest. Malbu a kresbu studovala na kurzech AVU, VŠUP i jinde, účastnila se letních workshopů, kurzů japonské krajinomalby sumi-e a kaligrafie. Její oblíbenou výtvarnou technikou je akvarel pro svou čistotu a materiálovou nenáročnost. Akvarelové záznamy zachycuje na cestách a poutích, prosazuje autenticitu prožitku při malbě oproti běžné turistické fotografii. Kromě toho se zabývá olejomalbou, kresbou, malbou tuší a experimenty s různými materiály. Tematicky vychází z přírody, z pohledů pod povrch struktur a procesů. Na cestách a v terénu nejčastěji maluje akvarelem, který svou bezprostředností dokáže zachytit okamžik i proměnu. V ateliéru většinou používá techniku mnohavrstevné malby olejem na plátno, která umožňuje postihnout jemné barevné přechody a světlo. Kromě těchto převládajících technik ráda experimentuje i s kresbou a dalšími způsoby zobrazení. Kamila Havlíková žije a tvoří v Roztokách u Prahy a má za sebou celou řadu autorských i společných výstav.

A jednou z nich je i ta v mělnické Galerii Ve věži, která byla zahájena 16. května slavnostní vernisáží. Výstava „Horám, větru, vodě, zemi“ představuje akvarely, tušové svitky a experimentální práce na papíře. Společným tématem je příroda, přírodní procesy, struktury a živly. Těžištěm expozice jsou právě akvarely z toulek (nejen) českou divočinou. Bezprostřední kontakt s krajinou a přírodou ve všech ročních dobách a proměnách počasí je pro autorku zásadní. Akvarely vznikají většinou přímo na cestách, takže někdy nesou stopy třeba dešťových kapek nebo námrazy což o to více vykreslují bezprostřední zážitek. Volně souvisejícím oddílem jsou práce z cyklu „Zahrada“, zachycující rostliny a detaily rostlin pohledem jakoby pod zvětšovacím sklem. Živlem vody se zabývá cyklus tušových svitků „Hladiny“. Výstavu doplňuje několik experimentů s alternativními technikami na papíře.

„Příroda mě nepřestává udivovat. Ve své nekonečné proměnlivosti podob daných roční dobou, počasím, polohou slunce i mojí vlastní náladou. Všechno se stále mění, rodí se, roste, umírá a zase se rodí….“ dodává autorka.

Tuto skutečně pozoruhodnou výstavu bude možno shlédnout do 16. července a jistě tak bude i jedním z možných cílů návštěvníků Mělníka.

mar

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter