A kam jinam, když ne do spalovny?

I lidé, kteří právě nefandí projektu megalomanské spalovny pro celý Středočeský kraj, často zaváhají, když mají odpovědět na otázku, co se tedy s těmi odpadky má stát? Pro odpověď se musíme podívat do průměrné české popelnice.

Kuchyňský a zahradní odpad – 33 %

Třetina české popelnice by se dala zkompostovat nebo zpracovat v bioplynce. A je to přesně ta součást odpadu, která dělá na skládkách největší zle – hnije, smrdí, produkuje hořlavý metan a při dešti z ní vznikají výluhy, které mohou prosakovat do půdy. Přitom její využití jako zdroj tepla nebo energie není žádná světová novinka, i v české republice už existují obce, které provozují vlastní bioplynové stanice a kompostárny, snižují svou produkci směsného odpadu a ještě na výstupech ze zařízení vydělávají.

Papír – 18 %

Papír je surovina, která se velice snadno třídí i recykluje. Přitom tvoří skoro pětinu obsahu průměrné české popelnice. Bez vytřídění na skládce shnije, ve spalovně shoří a stromy na jeho výrobu padají dál.

Plasty – 14 %

Jedna z nejproblematičtějších součástí směsného komunálního odpadu. Vytřídit ho je relativně snadné, zrecyklovat ho nebo předcházet vzniku typu plastových obalů, které se recyklovat nedají, to už bude vyžadovat více politické vůle a legislativní snahy. Typický příklad problematického plastu jsou lahve na dětská plastová pitíčka ozdobená smršťovacím rukávkem. Ten je z jiného materiálu než PET lahev, na které je navlečený, a proto jinak dobře recyklovatelný materiál odsuzuje ke spálení. Novým cílem EU je to, aby v roce 2030 byly všechny plastové obaly recyklovatelné. Již dnes se k tomuto trendu zavázaly některé obchody.

Jen pro zajímavost, v ČR působí firma Transform Lázně Bohdaneč, která dokáže recyklovat široký záběr plastů a vyrábět z nich zboží pro dům, zahradu, průmysl i zemědělství.

Sklo – 8 %

Sklo je podobně jako papír surovina, která se dá perfektně využít jako hodnotná druhotná surovina. Sklo je materiál, který může sloužit opakovaně a i když ztratí svou původní funkci, můžou z něj znovu vzniknout kvalitní výrobky.

Kovy a textil – oboje po 4 %

Že se na sběru použitého kovu dá vydělávat, na to nemusíte mít extra vysoké vzdělání. J Problematičtější je to s textilem, v odpadu ho začíná přibývat. Některé textilie ze stoprocentní bavlny, vlny, lnu, konopí, bambusu nebo juty se dají kompostovat, většina současné textilní produkce však obsahuje příměsi nebo je celá z umělotiny. Oblečení je ale možné znovu vrátit do života, po vytřídění poslouží potřebnějším, šikovní si z módy vyšlý kousek dokáží upravit k nepoznání. A jestli vás téma udržitelného oblékání láká, určitě si zadejte do vyhledávače slow fashion neboli pomalá móda.

Nebezpečný odpad – 0,5 %

I malé dítě ví, že nebezpečný odpad do popelnice nepatří. Od toho máme sběrné dvory, nevyužité léky odevzdáváme do lékáren.

Nevytříditelný (zatím) odpad – 18,5 %

Tak jsme se dobrali k necelým 20 % odpadu, který se nedá třídit a je potřeba ho buďto skládkovat nebo energeticky využít. Srovnejme to s alternativou, kdy obsah celé popelnice jednoduše odvezeme

do spalovny a proženeme kotlem. Vzniklá škvára a popel budou tvořit okolo třetiny původní hmotnosti směsných odpadů. To je víc, než kdyby se komunální odpad zodpovědně třídil a recykloval!

Jak to chodí v ČR

ČR se zavázala naplnit evropské cíle, které zdůrazňují znovuvyužití surovin a jeho energetické využití nechávají až na předposledním místě hodnotové pyramidy. Výstavba spaloven není v EU aktuální téma a na její podporu nebude věnováno ani euro. Z prostého důvodu, pokud si suroviny spálíme, nebudeme mít co znovuvyužívat.

Překvapuje nás, že ing Miloš Petera, náměstek středočeské hejtmanky pro oblast životního prostředí, nenaslouchá jednoduchým počtům organizací i odborníků, kteří se tématu dlouhodobě věnují, a dál prosazuje centralizované řešení srovnatelné s megalomanskými projekty z dob nedávno minulých.

Dobrá praxe

K rozumnějšímu nakládání s odpady mohou obce své občany přesvědčit tím, že změní systém poplatků za černé popelnice tak, aby se účtovalo podle toho, kolik kilogramů nebo litrů směsného odpadu konkrétní domácnost vyprodukuje. V praxi by každý domek či bytový dům v obci měl svou zamčenou popelnici s kódem. Ten by popelář před každým vysypáním čtečkou načetl do systému a zvážil přímo na popelářském autě. Podle toho by domácnosti každé čtvrtletí dostaly složenku za odpad.

Města a obce by se měly zaměřit nejen na sběr zahradních odpadů (tráva, listí, větve, zbytky ovoce a zeleniny), ale také na sběr kuchyňských odpadů. Třídit do kontejnerů na bioodpad kosti, maso, zbytky jídel, nebo exkrementy domácích mazlíčků u nás domácnosti většinou nemohou. Tyto druhy odpadů je přitom možné zpracovat v bioplynových stanicích zpracovávajících kuchyňské odpady. Ke třídění všech, tedy i kuchyňských bioodpadů, nás nabádá také platná evropská legislativa. Všechny členské země EU do konce roku 2023 musí zajistit tříděný sběr odpadů ze zahrad a parků a také kuchyňských odpadů z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodů a jídelen.

Inspirující je třeba nakládání s odpady v obci Dobšice, kde se touto otázkou začali zabývat dávno předtím, než je k tou začala tlačit hrozba vyšších poplatků. Od roku 2014 v obci funguje pytlový sběr plastů i papíru, což se setkalo s velkým zájmem občanů. Čím více lidé třídí, tím větší mají slevu z poplatku za třídění odpadů. Místní poplatek za odpady, který činí 450 Kč, je možné snížit až o 200 Kč ve chvíli, kdy třídí dobře. Náklady na zavedení systému nebyly vysoké. Čtecí zařízení i se softwarem v dané době stála cca 40 000 Kč, nákup pytlů ročně asi 60 000 Kč, ale odměna od EKO-KOM je cca 300 000 Kč, proto je finální bilance velmi zajímavá. Čtvrtina nákladů na odpadové hospodářství se doplácí z obecného rozpočtu