Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D.

Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D., Katedra historie FF UJEP a Ústav světových dějin, FF UK

 

Probrali jsme současnost i budoucnost, ale na co nesmíme zapomínat je minulost. Pokud se nejsme schopni poučit z naší historie, pak budeme opakovat stále stejné chyby. Odborníky na energetiku, válku, boj a ochranu, nám doplní další profesionál, a to na historii. Ahoj Václave. Válka, Evropa a současné území naší republiky, jak to jde dohromady z hlediska naší historie?

Myslím, že z této perspektivy viděno můžeme být relativně klidní. Jakkoliv to zní jako klišé, pravdou je, že asi skutečně benefitujeme z nejlepší bezpečnostní situace, v jaké jsme kdy byli. Na druhou stranu ale je také míra bezpečnostního rizika dnes v Evropě nepochybně nejvyšší od konce druhé světové války. Takže asi obezřetnost, ale klid.

 

Středověk je tvoje srdeční záležitost, Přemyslovci a Lucemburkové jsou často spojování s obdobím slávy našeho království. Mám ale pocit, že sláva království i bezpečnost našeho lidu musela být vždy draze vybojována. Nebo to bylo jinak?

No nemyslím, že to bylo nutné vždy vybojovat, spíš zajistit. Takže diplomacie, ekonomická prosperita a vojenská síla šly spolu ruku v ruce. Mimochodem, to je asi jeden z největších Putinových omylů: zejména dnes není velmoc definována pouze vojensky, jde o komplex ekonomických, vědecko-výzkumných kapacit, souhrn občanských a politických hodnot, míru legitimity lídrů – v tom všem, snad kromě hrubé síly, má Rusko zásadní deficity.

Jak to bylo s obyčejnými lidmi? Z osad/vesnic vznikala města, vyrostly hradby, bylo tu právo trhu, hrdelní právo, mílové právo i právo várečné. Co byla tehdy priorita obyvatel? Jaká privilegia chtěli po králi jako první?

Tak privilegia dával král, zpravidla v zakládací listině rovnou. Ta vyjmenovaná práva jsou taková ta tradiční, ne vždy jsou pohromadě, ale je pravdou, že cílem bylo vždy zajistit bezpečnost a ekonomickou prosperitu.

Nemáš pocit, že jsme poněkud zapomněli na naši bezpečnost, prevenci a na to, že když se dějiny hnaly přes Evropu, tak středu Evropy, ve kterém se nacházíme, se to velmi často dotklo? A teď nemluvím jen o válkách, ale byly tu také migrační vlny i morové pandemie, přírodní katastrofy.

Musíme se vrátit k podstatě demokratické společnosti: práva musí být vyvažována povinnostmi. Současná situace by nás měla probudit. Kdo chce o společnosti rozhodovat, měl by ji být schopen i ochoten elementárně bránit.

 

Tak se zase vracíme na začátek, zapomínáme, zpohodlněli jsme z blahobytu a jsme nepoučitelní. Jaký očekáváš vývoj v Evropě, jak silná může být migrační vlna, jak se nás to dotkne a jaké mohou nastat sociální změny v našich životech?

Historik není prognostik a poučení z historie je to nejslabší ze všech poučení, která si člověk může vzít. Nicméně rád bych – znovu – zdůraznil, že migrace, z jakékoliv příčiny, je jev v dějinách známý, opakující se, přináší vždy pozitiva i negativa, ale není katastrofou, pokud dokážeme nalézt strategie, jak se s ním vypořádat. Jsme bohatá společnost. Jestliže se v 5. století dokázala Galie vyrovnat s deseti procenty nově příchozích, nevidím důvod, proč bychom to nedokázali také, zejména je-li to důsledek válečné tragédie, a přicházejí-li k nám lidé z kulturně blízkého prostředí.

 

Na závěr prosím o něco pozitivního.

Vše má svůj konec. I neštěstí. O to víc si budeme vážit toho, co jsme dodnes pokládali za samozřejmé.

Děkuji mockrát i za naše čtenáře, budeme rádi, když si na nás najdeš příště zase čase okomentuješ důležitá témata.

 

 

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter