Tomáš Jarolím – duchovní

Tomáš Jarolím, renesanční osobnost českého severu. Duchovní a předseda rady starších Pravoslavné církve v Teplicích, který spravuje ostatky křesťanského prvomučedníka ST. CLARI, uložené v tamním chrámu Povýšení sv. Kříže. Předseda neziskové organizace European Initiatory Institute, z.s., která realizuje velké charitativní projekty pro děti z dětských domovů a projekt pomoci pro lidi ve finanční tísni P-I-P ŠALAMOUN a P-I-P SAMUEL. Člen nadačního fond CHAVERIM, který má za cíl rekonstrukci a podporu hmotných památek. Muzikant a rocker, člen skupin MOTORBAND a HLAHOL. Podnikatel, spolumajitel společnosti www.visitteplice.com působící v cestovním ruchu. V neposlední řadě pak bývalý politik a místopředseda pro boj s korupcí vládní strany VV a komunální politik v lázeňském městě Teplice. A jaký pohled má na svět a světové události takto rozkročená osobnost?

Pohled na důsledky a příčiny konfliktu na Ukrajině má ještě jiné úhly pohledu než politické a diplomatické. Třeba pohled duchovní a humanitární, neřkuli sociální. Proto jsem si přizval dalšího kamaráda, který se pohybuje v mnoha sférách a má mnohdy netradiční a nečekané pohledy.

Ahoj Tome, kromě toho, že se zabýváš duchovní činností i činnost charitativní, tak nejsi ani nepolíbený politikou. Tudíž je zřejmé, kam budou mé dotazy směřovat. Pravoslavná církev je dominující jak v Rusku, tak i na Ukrajině. Vašich mší se společně účastní jak ukrajinci, tak i rusové žijící v ČR. Jak to vzájemně vnímají oni mezi sebou a jaký je tvůj pohled?

Honzo, v první řadě si je třeba uvědomit, že naše církev je, jak si sám řekl pravoslavná církev v českých zemích. Ona je ve skutečnosti v českých zemích a na Slovensku, neboť nás se rozdělení federace nedotklo. Respektive věřící to nedovolili. Jsme ukázkou spolužití, tolerance a svobody zároveň. Takže naši pravoslavní bratři z Ukrajiny i Ruska to respektují. Nebudu Ti odpovídat na tvůj dotaz za církev, to může jen náš Vladyka arcibiskup Michal. Odpovím za sebe.

Je to, jako když se ti perou dva starší a větší „bráchové“. Žijeme vždy jen důsledky vlastních činů jako jednotlivci i jako národy a svět není černobílý. Takže můžeme se modlit, můžeme být v nápomoci, ale bylo by dobré zdržet se soudů a odsudků. Ten problém nezačal včera a neskončí zítra. Ukrajinští spolubratři zde žijící to nesou těžce a dopadá to na ně v první řadě, ale ruští spolubratři také. Každý jinak a každý svou částí zodpovědnosti. Je-li naším a jejich cílem mír, pak je nutné porozumění a otevřenost naslouchat druhým stranám. Neporozumění plodí zase jen neporozumění a spor. V takto vyhrocené situaci pak je na místě být více pragmatický než emocionální. To však nám Slovanům moc vlastní není. Popravdě teď se také ukazuje, jak světu schází autority a morální osobnosti.

Jugoslávie, a to především Srbsko a Kosovo, není to tak dlouho, co si podobnou tragédií prošly i tyto země jejichž obyvatelé se ve značné míře hlásí k pravoslaví. Není to tak trochu déja vu?

Před deseti lety jsem někde napsal „Kosovským precedentem otevřel západní svět Pandořinu skříňku. Kdo bude následovat? Čína a Taiwan? Turecko a Kypr?“ Nenapadlo mne, že první bude na řadě Krym a Ukrajina. Mimochodem, náboženství bylo a je přece zásadním konfliktem právě v Kosovu. Kosovští Albánci, kteří osídlili srbské Kosovo, jako vřele přijatí utečenci, jsou přece vyznání Islámu. V tomto případě „Za dobrotu na žebrotu“ je známé české přísloví. Srbové ho asi neznali. Déja vu to asi, ale není. Ukrajina není tak jednoduchá v příčinách konfrontace jako Kosovo. Stejné je to v tom, že útočí velké mocnosti bez mandátu OSN a rozdíl bude asi v zájmech. Vždy se ptám „v čí prospěch“ se to děje.

Důsledky migrace zvýšily i vaši charitativní a humanitární činnost. Co je tou hlavní náplní, co vás nejvíc trápí a čím vám může pomoci veřejnost?

Máme mnoho práce s realizací našich stávajících projektů pro české spoluobčany, takže naší neziskovky se to dotýká minimálně. Co se týká naší pravoslavné obce tak to ano. Dotýká se to zejména našich věřících z Ukrajiny, kteří se musejí postarat o své blízké, mají obavy a strach a nejistotu. To mi dere srdce, ale je dobré vyčkat. Jako pravoslavná obec se spíše připravujeme na další fáze nutné pomoci pro ty, kteří tu zůstanou. Stát a instituce i jednotlivci jsou teď velice aktivní a někdy je nejlepší pomoc neplést se pod nohy a nepřekážet, nedublovat aktivity a připravit se na dobu, až dojdou síly, motivace a možnosti těm co jsou teď aktivní.

Jak to vnímá Vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí? Poznal jsem ho jako empatického a slušného člověka.

To se musíš zeptat jeho, ale já ti mohu potvrdit, že je to opravdu Boží člověk s velkým srdcem a moudrostí. Někdy mne trápí, jak moc na něj tíha jeho úřadu dopadá a tato situace to znásobuje.

Oba víme, že svět není černobílý, a je třeba se na to také podívat bez emocí a pragmaticky. Můžeš k tomu prosím tě přidat i pohled politický?

Musíme si říci, co chceme, kam kráčíme a kam patříme. Jaké máme priority a kdo je náš přítel a kdo není. To, co se děje dnes je o základních společenských hodnotách, kterých se nám nedostává. Můj pocit je, že jako národ a mají to zejména naši politici jako hendikep, je v sebedůvěře a respektu sama v sebe. Máme tendenci, jako společnost nastavovat jednostranné a černobíle vidění světa. Jít po povrchu věcí a nechat se vmanipulovávat do reakcí. Asi proto máme tolik tendence někomu podlézat. Naše slabost se projevuje agresí v názorech a komunikaci, které má formu vulgarit a odsudku.

Nemáme respekt k sobě navzájem, ani k sobě samým a pak se nemůžeme divit, že ho nemáme ani v zahraničí. Vazalové východu a nebo západu. Cizích pravd, cizích názorů, a hlavně cizích zájmů. Začíná to kvalitou potravin, co nám prodávají, až po respekt k našim názorům. To s námi dělal Sovětský svaz a dělají to podle mne i naši západní spojenci, ale je to naše vina. Kdo zná historii naší země tak ví, že je to tisíc let stále stejné.

A co nám pomůže? Návrat k hodnotám, nebo dnes již spíše jejich znovuobjevení. I v tom je potenciál a síla naší pravoslavné církve. Chcete zažít nejstarší živou tradici? Běžte k nám do pravoslavných chrámů a uslyšíte Staroslověnštinu tak, jak jí přinesli naši věrozvěsti ze Soluně, tak jak byla vlastní našim světcům původní křesťanské tradice jakou byl svatý Václav, Prokop a svatá Ludmila. Vzdělání, slušnost, soucit, morálka, pracovitost a sebevědomí, rodina. To jsou hodnoty, které nám jsou zapotřebí, a které nás mohou dostat do lepších časů.

Děkuji za tvůj čas a na závěr tě poprosím i o něco z tvého soukromí. Ať se přeneseme i k něčemu pozitivnějšímu. Co vaše kapela, kam nás pozveš v Teplicích a okolí, a ještě se pochlub, jak se daří vašim projektům v oblasti charity.

Jsme obyčejní chlapi, které baví život a muzika a tak si to užíváme. A charita? Tu má člověk buď v srdci a nebo v puse, v tomto případě na papíře. Takže dobrý, díky za optání… J

Tomás Jarolím a Pierre Richard
Share on Facebook0Tweet about this on Twitter