Jak žije mělnické muzeum?
Samozřejmě i Regionálnímu muzeu v Mělníku se nevyhnuly důsledky současné situace a jeho brány jsou již víc jak měsíc uzavřené. Není tak možné navštívit zdejší zajímavé expozice a nekonají se nejrůznější akce na něž byli zdejší občané zvyklí.
Avšak za zdmi muzea aktivita neutichla. I tak se svými návštěvníky udržuje spojení prostřednictvím on-line prostoru, kde nabízí virtuální prohlídky výstav, záběry ptáků z fotopastí, připomíná různá výročí či pořádá malé kvízy, které mnohým, zvláště seniorům, zpříjemňují dlouhé chvíle. Ale také pomáhá studentům, kteří teď nemají přístup do studoven a archivu, a obracejí se tak s žádostmi o informace potřebné k dokončení svých závěrečných prací. Takže se posílají scany dokumentů ze zdejší regionální knihovny, vyhledávají se informace z historických pramenů a poskytují odborné vedení. Také probíhá úklid, údržba a nepřestávají se chystat letní a podzimní akce. V době uzavření muzea pracují i odborní pracovníci muzea. Probíhají editorské práce na nové publikaci, která vyjde ve spolupráci s MAS Vyhlídky do konce roku, a dále pokračují některé záchranné archeologické výzkumy.
Jednou z připravovaných akcí bude výstava věnovaná jednomu z významných umělců, jenž na Mělnicku zanechal nesmazatelné stopy. Letos v září totiž uplyne 200 let od narození Václava Levého, zakladatelské osobnosti novodobého českého sochařství, a zároveň 30. dubna to bude 150 let od jeho úmrtí. Nejvíce patrné je jeho působení v okolí obce Liběchova. Zde totiž Levý vstoupil do služby k známému mecenáši umění velkostatkáři Antonínu Veithovi a působil jako kuchař na liběchovském zámku. Jeho sochařský talent neunikl hostům z uměleckých kruhů, kteří často jezdili Veitha navštěvovat. Na začátku roku 1845 tedy na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Jeho výjimečný talent přiměl Veitha, aby jej na konci roku 1845 poslal na studia do Mnichova. Zpět se pak vrátil koncem roku 1849, kdy dokončil výzdobu Klácelky vytesáním národních motivů z českých dějin – Blaník, Jan Žižka a dalších postav. Posléze se pouští i do dalších skalních reliéfu v okolních lesích…Mezi nejznámější patří tajemné Čertovy hlavy, Sfinga, Had či Harfenice. Dále je to štuková výzdoba zámku Ploskovice či sochy světců v pražských kostelech – sv. Karla Boromejského či Svatovítské katedrále. Avšak jeho díla možno zhlédnout i ve Vídni a také v Římě kde jeho sochařská výzdoba kostelů Santa Maria dell’Anima, San Clemente zaujala i papeže Pia IX. Bohužel jeho předčasný odchod z tohoto světa v necelých padesáti letech ukončil jeho tvorbu.
A při této příležitosti Regionální muzeum Mělník připravuje na podzim výstavu věnovanou jeho odkazu a dílu, kterým zanechal nesmazatelnou stopu i v místní krajině. Výstava by měla představit nejen osobnost Václava Levého, ale také jeho dobu. Komu však dnes co řekne rok 1820? Rok Levého narození spadá do doby stabilizace Evropy po třiceti letech turbulencí způsobených nejprve francouzskou revolucí a poté válkami s Napoleonem. Obyčejní lidé se nepochybně upřímně radovali z míru, protože i bez válek měli dost starostí o vezdejší chléb. Mocní tohoto světa na čele s naším kancléřem Metternichem se snažili zavčasu podchytit každý zárodek revoluce. České země, konkrétně Slezsko, se tak od října do prosince 1820 zapsaly do dějin, když se v Opavě sešel kongres pěti evropských velmocí, aby se dohodly na potlačení revoluce v tehdejším Neapolském království. Ostatně novorozený Václav Levý se mohl (čistě teoreticky) setkat i s Napoleonem, který na ostrově Svatá Helena zemřel až počátkem května 1821. Anglický básník P. B. Shelley publikoval v roce 1820 své drama „Odpoutaný Prométheus“, zatímco Alexandr Sergejevič Puškin vydal báseň „Ruslan a Ludmila“. Nicméně to hlavní, co se tehdy v Evropě řešilo, byla právě otázka, jak naložit s napoleonským dědictvím. Neboť pro jedny byl Korsičan legendou, pro mnohé příčinou velkého zla a zpustošení. Reprodukovaná grafika z Napoleonova populárního životopisu
z poloviny 19. století ukazuje vojáka veterána, jak o slavném vojevůdci vypráví mladším, zatímco reprodukce Levého „Trůnící madony“ z roku 1857 připomíná autoritu, jakou si mezi lidmi v onom čase poválečné obnovy znovu získala církev.
I tyto oba artefakty bude možno spatřit na této výstavě, jejíž vernisáž se uskuteční v malém sále Regionálního muzea 13. října letošního roku.
mar
