Velikonoční zamyšlení….

Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod, pondělní pomlázka – to jsou Velikonoce, latinsky „pascha“, řecky „.πάσχα – pascha“ a hebrejsky „פֶּסַח pesach“ což znamená „přechod“, „přejití“ či „uchránění“. Podle křesťanské tradice jsou Velikonoce vyvrcholením 40denního postního období. Jejich termín je pohyblivý a určuje se podle prvního jarního úplňku, jelikož slunce a měsíc měly od pradávna rozhodující vliv na určování času. Velikonoce proto připadají na první neděli po jarním úplňku po rovnodennosti. Mohou tedy proběhnout mezi 22. březnem a 25. dubnem. Zelený čtvrtek je spojován s Kristovou poslední večeří. Velký pátek připomíná ukřižování Krista a ten den by se měl držet největší půst. Bílá sobota se nese v duchu příprav na slavnost Vzkříšení, která dle tradice probíhá ve večerních či nočních hodinách, a nedělní Boží hod velikonoční přináší velké hodování po dnech půstu. Jako nábožensky organizovaná tradice se však Velikonoce poprvé objevily u Židů, kteří slaví svátky Pesach k uctění Boží pomoci při vysvobození Izraelitů z egyptského zajetí. Z tohoto pojetí pochází například beránek coby symbol Velikonoc. Každá izraelská rodina obětovala mladého berana a jeho krví se potřely veřeje domu na znamení ochrany. A právě během těchto svátků, respektive před nimi, byl ukřižován Ježíš Nazaretský, později nazvaný Kristus. Nelze však zapomenout na pondělní Pomlázku což pro mnohé je jaký vrchol celých svátků kdy se chodí po koledě a všude je pořádně veselo. Všechny výklady Velikonoc však spojuje společné téma. A to smrti a zrodu nového života. Po zimě, jenž znamená jakýsi útlum dochází k oživení. Příroda se probouzí, zelenají se stromy, rostliny rozkvétají, rodí se mláďata. Je to oslava nového života. A právě tuto stránku Velikonoc slaví všichni. Pletou se pomlázky, barví vajíčka či vyrábějí kraslice. Náměstí ožijí Velikonočními jarmarky, jenž nabízejí pestrou škálu nejrůznějšího zboží. Lidé se scházejí na různých kulturních akcích, v posledních letech opět ožívaly tradice našich předků. Prostě oslava nového života.

Avšak letos tomu je zcela jinak. Kostely, kam v tu dobu třeba zamířili i ti, kteří si tyto svátky nespojují s náboženskou tradicí, zejí prázdnotou. Podobně jako náměstí či návsi měst a vesnic, kde chybí stánky a nezní tu hovor a smích návštěvníků. Nepletou se pomlázky, nebarví vajíčka ani se nevyrábí kraslice. Ani se nepůjde koledovat a vyšupávat příslušnice něžného pohlaví. Místo radosti z příchodu jara, symbolu nového života, pouze ticho. Jenom je vidět jednotlivce s rouškami stojící v rozestupech před povolenými obchody aby si mohli alespoň doma se svou rodinou udělat sváteční jídlo. Nikdo ani z té nejstarší generace takovou situaci nepamatuje, ani v historických kronikách těžko nacházíme podobnou situaci. Epidemie koronaviru ochromila celý svět. Sdělovací prostředky chrlí nová a nová čísla počtu nakažených, obětí a naštěstí již uzdravených. Lékaři, sestry, sociální pracovníci, hasiči, policisté, vojáci a další dobrovolníci s plným nasazením se podílejí na boji proti této nákaze. A my doufáme, že jí pokoří…

V tuto dobu jsme si každoročně přáli „Radostné Velikonoce!“. Bohužel letos tomu je zcela jinak. Avšak popřejme si místo toho „Hlavně zdraví!“ a … mějme naději, že tato podivná doba jednou skončí a že to nebude již dlouho trvat…

Vždyť Velikonoce jsou přece symbolem vzkříšení, zrodu nového života a toho „uchránění“. Takže věřme, že toho vzkříšení a nového života se brzy dočkáme.

Držme se!!!

mar

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter