OKÉNKO STAROSTY: Město Mělník a plánovaná spalovna ČEZ v Horních Počáplech
Plán odpadového hospodářství Středočeského kraje, který byl schválen zastupitelstvem tohoto kraje 25. 4. 2016, počítá s tím, že převážná část zbytkového komunálního odpadu z celého kraje, tedy cca od 1,2 mil. obyvatel, by se měl spalovat na zařízení pro termické využití odpadu ZEVO v teplárenské zařízení ČEZ v Horních Počáplech, a to po roce 2024. Město Mělník ve svém vyjádření k tomuto záměru ze dne 6. 1. 2016 zpochybnilo enviromentalní a ekonomickou smysluplnost tohoto plánu.
Město Mělník vycházelo z předpokladu, že spalování odpadu není hlavním způsobem, jak využít či odstranit odpad, ale v pořadí až druhým či třetím krokem. Spalování představuje pro obce a občany problémy hlavně v podobě podstatného zvýšení nákladů za komunální služby a omezení svobody obcí, a tím i možnost občanů zvolit si způsob, jak nakládat se svým odpadem. Spalovna vyvolává značné požadavky na vybudování nové dopravní infrastruktury, která by omezila zátěž jednotlivých složek životního prostředí, a to i ve větších vzdálenostech od koncového zařízení. Znamená to, že je potřeba rekonstruovat celou řadu páteřních komunikací z celé svozové oblasti a že tyto komunikace nejsou v gesci Středočeského kraje, ale státu. Zejména se jedná o komunikaci I/16 a I/9, tedy o obchvaty obcí včetně Mělníka. Město Mělník kritizuje skutečnost, že spalovna je nejnákladnějším způsobem využití komunálního odpadu. Náklady ČEZ v Horních Počápech jsou plánovány cca na částku 2,5 miliardy Kč. Důvodem je to, že odpad jako palivo je velice různorodý. Složení kolísá podle toho, odkud je odpad svážen (lokality s bytovými domy, příměstské osídlení s rodinnými domy či menší obce) a podle roční doby. V lokalitách sídlištního typu je v odpadu velký podíl kompostovatelného odpadu s vysokou vlhkostí, menší podíl sutí a popelovin, vyšší podíl spalitelného odpadu, většinou se zde i odpad více třídí. V lokalitách příměstského typu (rodinné domky) se zvyšuje podíl nespalitelného odpadu (více suti, popele a zeminy) a ubývá hořlavých složek (papír, dřevo) a kompostovatelného odpadu. Odpad z menších obcí pak mívá jiný charakter. Je zde minimální obsah rozložitelného odpadu (lidé sami kompostují či odkládají odpad ze zeleně na nezajištěné lokality) a hořlavých složek (dřevo, papír, bohužel i plasty a textil), které lidé spálí sami, roste podíl jemných frakcí a nespalitelného odpadu (suť, popel). Často je tu větší podíl tříditelného odpadu. Další výkyvy ve složení komunálního odpadu jsou sezónní. V létě a na podzim se vlivem vyšší konzumace ovoce a zeleniny zvyšuje podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) a zvyšuje se vlhkost odpadu, okolo Vánoc je pak vyšší obsah hořlavých složek (obaloviny, dřevo), v časech, které vedou k vyšší konzumaci (Vánoce, Velikonoce atp.), je pak odpadu více, v době letních prázdnin pak méně, protože občané tráví více času mimo domovy. Výkyvy ve složení odpadu mají vliv především na jeho výhřevnost a na to musí být celá technologie připravena. Jde především o stabilní výkon a dodržování emisních limitů, které jsou pro spalovny obzvláště přísné. Jedná se o minimalizaci množství tzv. těžkých kovů, dioxinů a dibenzofuranů, které jsou toxické nebo mají karcinogenní či mutagenní účinky. Všechna tato opatření jak pro regulaci, tak (a to zejména) pro čištění spalin technologii velice prodražují, že se dostává na hranici rentabilnosti. K najíždění kotle a stabilizaci hoření je navíc třeba podpůrného paliva, aby byly zajištěny nutné parametry provozu. Jako podpůrné palivo se používá zemní plyn.
Středočeský kraj původně počítal, že nemalá část nákladů na výstavbu by byla pokryta eventuálně z dotací Evropské unie. Tato možnost se však v současnosti jeví jako poměrně nereálná. EU se chce do budoucna zaměřovat výrazně na třídění a materiálové využití odpadů. Zbyla tedy jediná možnost, a to požádat ČEZ, jako polostátní podnik, zda by nebyl ochoten zainventovat tuto výstavbu. Tím se však objevil problém optimální kapacity spalovny, protože platí pravidlo, čím větší spalovna a čím více se odpadu spaluje, tím nižší jsou náklady na její provoz. Proto ZEVO v Horních Počáplech se plánuje na kapacitu 310 tis tun ročně, při nižší výhřevnosti odpadu až 355 tis. tun. Udržení spalovny v chodu je možné pouze v případě, že je zajištěn neustálý a dlouhodobý přísun odpadu ke spálení (tato zařízení jsou stavěna na dobu 20 – 30 let). To lze zařídit pouze jeho svážením i ze vzdálenějších obcí, které by se navíc k tomuto způsobu využití odpadu musely dlouhodobě zavázat Tím by byly obce a města ochuzeny o možnost svobodného výběru nejlepšího dodavatele služby za nejvýhodnějších podmínek. Občan Středočeského kraje by pak musel být zatížen tzv. solidárním poplatkem, aby v celém kraji byla cena stejná bez ohledu na individuální náklady. Předpokládaná částka se pohybuje kolem 200 Kč na osobu, tedy v Mělníku by se místní poplatek za odpad zvýšil o 40 % . Je třeba připomenout, že problémy s nedostatkem odpadů mají nyní spalovny v Německu, ale i v některých jiných státech EU.
Hrozí také deformace zdravého konkurenčního prostředí, které by pozitivně působilo na ceny služeb. To znamená zvýšené náklady, které postihnou hlavně původce odpadů, tedy obce, jejich občany a také firmy. Ti se logicky budou ptát, komu toto zdražení prospěje, a v neposlední řadě, v čem bude ona dražší služba fakticky lepší. S vyššími poplatky za skládkování souvisí také hrozba opětovného rozšíření černých skládek. Jak už bylo řečeno, správný chod spalovny je závislý na neustálém přísunu odpadů. Našim zmiňovaným argumentem je také riziko, že dojde k omezení třídění a recyklace. Důvodem může být nedostatečné množství odpadu s potřebnou výhřevností. Souvisí to s tím, že primární separací je odpad ochuzován o složky s nejvyšší výhřevností (PET, polypropylen, směsné plasty, papír) či hořlavé složky vůbec (bioodpad). Tento argument pak také souvisí s potřebnou minimální výhřevností spalovaných odpadů, kde se pohybuje od 7,5 do 10,5 GJ, pod tuto hranici je nutné přidávat dodatkové palivo, které prodražuje výrobu tepla. Dalším problémem, na který město poukázalo, je, že preferování spalování před dalšími způsoby zpracování odpadů patrně přinese potlačení rozvoje a uplatnění dalších technologií na využití odpadů. Tedy takových technologií, které jsou již nyní na rozdíl od nových spaloven ekonomicky uplatnitelné a smysluplné a vycházející potřeb tržního prostředí, a které nebude nutné dotovat zaváděním vyšších poplatků za komunální služby (třídičky, kompostárny, zařízení na materiálové využití odpadů, zařízení na výrobu paliv z odpadů, apod.). Vždyť stát počítá kvůli spalovnám s navýšením poplatku za ukládání zbytkového odpadu na skládkách do roku 2024 na čtyřnásobek, tedy z současných 500 Kč na 2 000 Kč za tunu.
Město konstatuje, že Plán odpadového hospodářství Středočeského kraje je špatně připraveným dokumentem, který neodpovídá realitě a přenáší problémy s komunálním odpadem na dotčené obce a města, zejména s emisemi z dopravy a provozování vlastního zařízení. Z enviromentálního hlediska je třeba, aby byla spalovna stavěna nikoli jako samostatné teplárenské zařízení využívající odpad jako palivo, ale aby byla součástí
integrovaného zařízení, které odpady především třídí pro jejich další využití a kde je spálování pouze jedna z alternativ, nikoli s nejvyšší prioritou.
