MIMO: I ty, Brute? Bude odpad spalovat i českobudějovická teplárna?
Pálení uhlí je na ústupu. Provozovatelé tepláren po celé České republice to dobře vědí, a proto hledají jiné cesty, jak teplo získávat. Strategie českobudějovické teplárny zahrnuje napojení na několik desítek kilometrů vzdálenou temelínskou jadernou elektrárnu, spalování biomasy v podobě dřevní štěpky a spalování odpadu v takzvaném zařízení na energetické využívání odpadů (ZEVO), jinými slovy ve velkokapacitní spalovně odpadů.
Kapacita českobudějovické spalovny by podle stávajících plánů měla dosahovat 160 tisíc tun spálených odpadů za rok. Spalovna by měla stát v okrajové části Českých Budějovic, v Novém Vrátě, na místě dosluhující uhelné výtopny, v současnosti používané jako záložní zdroj energie. Ačkoli plán na stavbu spalovny ještě nedošel ani do fáze posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), již nyní kolem něj vyvstává řada důležitých otázek.
Odpady vyrobené z ropy nejsou obnovitelný zdroj energie
Spalování odpadů zapadá podle zástupců českobudějovické teplárny do plánu na odklon od neobnovitelných zdrojů energie, který teplárna plánuje uskutečnit do roku 2030. „Uvažovat o odpadech jako o obnovitelném zdroji energie je ale hrubý omyl. Většina spalovaného odpadu je totiž vyrobená z ropy. Jde tak téměř o totéž, jako spalovat uhlí. Navíc spálením vyletí většina energie i surovin uložených v odpadech komínem, místo aby byly třeba zrecyklovány nebo využity jinak,“ míní Sarah Ožanová z Arniky.
Každých 8 minut jeden kamion navíc
Podle předběžných výpočtů by v důsledku dopravy spojené s provozem spalovny přibyl v Novém Vrátě v průměru jeden kamion na každých 8 minut. Obyvatelé Nového Vráta se obávají především zvýšené hustoty dopravy, která s sebou přinese i víc hluku, otřesů, emisí a prachu. V projektu se sice uvažuje o dopravě odpadů po kolejích, nakolik to však bude reálně možné zatím není jasné. „Pokud nebude odpad převážen po kolejích, celá lokalita, ve které žije řada rodin s malými dětmi, pocítí nežádanou zátěž,“ doplňuje Jitka Straková z českobudějovické pobočky Arniky.
Spalováním odpadů odpady nezmizí – kam s toxickým popílkem?
Po spalování odpadů zůstává velké množství zbytků, přesněji popelu, strusky a toxického popílku, a to v množství zhruba, které odpovídá zhruba třetině spáleného materiálu. Na tento fakt upozorňuje i zástupce místní Strany Zelených, Stanislav Černý. „I s ohledem na to, že do budoucna by se měla zvýšit míra recyklace odpadu až na 65 procent, skládkování tohoto toxického odpadu vychází v dnešní době na dva tisíce korun na tunu, to znamená, že by to zatížilo rozpočet o dalších sto milionů korun ročně,“ řekl Černý Českému rozhlasu.
Naddimenzovaná spalovna může zablokovat recyklaci i předcházení vzniku odpadů v celém kraji
Samotné České Budějovice by v současnou chvíli kapacitu spalovny naplnily jen z jedné čtvrtiny – jejich produkce odpadů se pohybuje kolem 40 tisíc tun ročně. Zbytek odpadu by se tedy musel dovážet z širokého okolí. České Budějovice i Jihočeský kraj však musí, stejně jako všechna ostatní města a obce, naplňovat nový český odpadový zákon, který začne platit od ledna 2021. Ten požaduje zásadní zvýšení recyklace odpadů na úkor jejich skládkování. Dosažení ambiciózního cíle materiálové recyklace na úrovni 60 % v roce 2025, 65 % v roce 2030 a 70 % v roce 2035 nebude možné bez investic do recyklace odpadů a předcházení jejich vzniku. Spalování odpadů jde proti tomuto trendu a je dle evropské odpadové legislativy spolu se skládkováním považováno za jeden ze dvou nejhorších způsobů nakládání s odpadem.
„Pokud se v Českých Budějovicích spalovna skutečně postaví, bude ji třeba zásobovat stejným množstvím odpadů řadu let a desetiletí. O to se budou muset postarat buď města a obce v regionu, což může zcela zablokovat jejich snahu množství vyprodukovaných odpadů naopak snižovat, nebo doprava odpadů ze zbytku České republiky nebo dokonce ze zahraničí. Stavbu spalovny navíc plánuje také teplárna v nedaleké Plané nad Lužnicí, v Mělníku, v Opatovicích nad Labem, v Uherském Hradišti nebo v Karviné. Čtyři další spalovny už navíc v České republice máme. Zbývá tak otázka, kde budou po roce 2025 nebo 2030 všechny tyto spalovny své odpady ke spálení vlastně shánět,“ uzavírá Sarah Ožanová.
