Letem vánočním světem…

Vánoce – anglicky – Christmas, dánsky – Jul, finsky – Joulu, francouzsky – Noel, chorvatsky – Bozic, španělsky – Navidat, japonsky – Kurisumasu, maďarsky – Karácsony, portugalsky – Natal, rusky – Ražderstvó, rumunsky – Graciun, německy – Wiehnachten, řecky – Christouyena či v arabštině Id al-milad – se oslavují téměř po celém světě.

Jako narození Ježíše Nazaretského se tento svátek slaví již od první čtvrtiny 4. století. Váží se k němu nejrůznější tradice a zvyky. U nás k tomu nerozlučně patří ozdobený stromek, zpěv koled, obligátní kapr či jesličky. I když v poslední době se některé obyčeje mění, přesto základ zůstává stejný. A tak se podívejme, jak se tyto svátky slaví v různých koutech světa.

Africká Angola coby bývalá portugalská kolonie je převážně křesťanská, takže zde dodržují podobné zvyky jako v evropských zemích. Vánocům se tak říká portugalsky „Natal“.

„Na Štědrý den samozřejmě od rána držíme půst. Co se tyče stromků my si ozdobíme palmu, kterou máme na zahrádce před domem. Ti, kteří tuto možnost nemají, tak si jí koupí v květináči. Na palmu se pověsí různobarevné ozdoby a hlavně spousta žároviček. U mě doma jsme chodili ke štědrovečernímu stolu v 18 hodin. A po jídle následovalo rozdávání dárků. Hlavní jídlo je u nás sušená mořská ryba (treska) uvařená s brambory, vařená vajíčka, zelí, mrkev, nakládané olivy. Vše se vaří zvlášť potom se to dá na talíř a dochutí olivovým olejem. Hodně lidí chodí na půlnoční. Další sváteční dny trávíme tak, že se navzájem navštěvujeme. Rodiny jsou u nás početné, takže to bývá náročné všechny navštívit. A to nepočítám sousedy či přátele.“

Domingos Jesus Calvalho, Angola

Podobně je tomu tak i v Latinské Americe. Španělský duch je tu stále patrný i skutečností, že katolická církev zde má značný vliv a autoritu tudíž Vánoce zde slaví v křesťanském duchu. Avšak mají i specifické zvyky.

Především ohledně kuchyně, jenž odpovídá zdejším podmínkám. Takže se například dělají „bunuelos“ což jsou takové kuličky z kukuřičné mouky se sýrem. Dále je to „tamales“ což je vepřové či kuřecí maso zabalené v listech banánovníku. Dalším tradiční pochoutkou, jenž se v současné době dělá pouze již na venkově, je „natilla de maíz“ což je sladký dezert z kukuřice. Ta se den předem předvaří a nechá uležet. Druhý den se rozdrtí a na ohništi v kotli zamíchá s mlékem a panelou což je ztuhlá třtinoví šťáva.

„Na Nový rok, respektive těšně před jeho příchodem, máme zajímavý zvyk, který je známý po celé Jižní Americe a také ve Španělsku odkud také pochází. Jedná se o tzv. „Las 12 uvas“ což v překladu znamená „12 kuliček vina“. Spočívá to v tom, že kdo sní kuličku po kuličce posledních 12 vteřin před půlnocí, tj. jedna kulička při každém odpočítávání do půlnoci,bude mít štěstí v tom novém roce. Možná se to na první pohled zdá jednoduché, ale… Zkuste si každou vteřinu dát do úst kuličku vína, zvláště o silvestrovské noci….

Takže hodně štěstí!“

Daiana Ramirez Rodriguez, Bogotá, Kolumbie

Trochu jiný pohled nabízí Marcelo z Chile, který se vypravil do Thajského království což je buddhistická země.

„Přijel jsem do Chang Mai, města na severu Thajska a přemýšlím nad tím, jaké jsou asi Vánoce tady v Thajsku, jelikož u nás v Chile jsou hodně aktivní, na ulici spousta lidí, nakupují se dárky.. Pije se „piscola“‘ což je pisco-pálenka z vína s colou nebo ponche-bílé

víno s broskvemi a cukrem, dříve se dělalo tradičně pečené kuře, trhané maso a nyní všichni hlavně grilují, je zde v tomto období totiž léto…

Když jsem však přijel do Thajska, tak jsem zjistil, že se tu Vánoce neslaví! Přišlo mi to zvláštní, protože jsem zvyklý vidět šťastné lidi a děti o Vánocích. Nevěřil jsem tomu, že se v Thajsku nic neděje, tak jsem začal chodit po městě a hledat něco,co by připomínalo Vánoce či třeba Santu Clause, vánoční stromeček, dárky…Bloudil jsem po městě a hledal. Avšak nalezl jsem pouze malou výzdobu v několika restauracích. A v jednom klášteře, kde žila zřejmě evropská rodina, byl jediný stromeček se světýlkama.“

Marcelo Lepe, Santiago de Chile

A na závěr se vrátíme do Evropy, do země, jenž má k výše uvedeným oblastem blízko. Do Španělska. Avšak i zde jsou patrné regionální zvyky coby pozůstatek doby, kdy neexistoval celiství stát, ale jednotlivá království či knížectví. Jedním z nich je Katalánsko kde narozdíl od zbytku Španělska, v němž nosí dárky Papá Noel, to je „Caga Tío – ´Kadící strýček´“což je pařez s červenou čepičkou, který po tom, co mu děti zazpívají koledy a mezitím mu namlátí holí, dárky „vykadí“ pod deku vedle vánočního stromku. S tím souvisí i Caganer, což je figurka kadícího muže, která je součástí vánočního Betléma v Katalánsku a v oblastech s katalánskou kulturou. Přesný původ Caganera je nejasný, ale uvádí se, že se figurka začala ve zdejších Jesličkách objevovat na přelomu 17. a 18. století a symbolizuje prosperitu a štěstí do nového roku… ,,Co my,Katalánci, pořád máme s kálením,to nevím“ říká o tom zdejší rodák Francesc Mirosa. Když zajdeme ke kořenům tohoto zvyku, tak tzv. „Nadal’s Tió“ je tradice venkovského a předkřesťanského původu zakořeněná v Katalánsku a Aragonii, která původně představuje poleno, které hořelo v domácnosti a poskytovalo teplo a světlo v zimních měsících. V dřívějších dobách to bylo koncipováno jako pocta předkům; Na Štědrý den bylo dřevo spáleno a popel byl rozptýlen na poli. Postupem času se z toho vyvinula dětská párty s rozdáváním dárků v tento den.

Jak patrno, oslava Vánoc má po celém světě mnoho různých podob, ale jedno je společné – jsou to svátky míru a pohody. A proto si přejme, aby i ty letošní přes tuto podivnou dobu proběhly ve stejném duchu…

Krásné a pokojné svátky všem…

Bedřich Marjanko

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter