Tomáš Trejbal: Mělník mám prostě pod kůží

Původně jsme chtěli udělat s Tomášem Trejbalem rozhovor o vínu. O vínu mělnickém, které ve světě propaguje, ale i o vínu německém, či francouzském, které dováží a distribuuje do nejlepších českých restaurací. Vyšel z toho spíše rozhovor o Mělníku a myslím, že to je dobře.

Tomáši na Mělníku jste znám jako propagátor mělnického vína, obchodník s vínem i jako restauratér, jak byste se představil Vy?

Narodil jsem se na Mělníku. Můj praděda měl za první republiky ve městě na Pražské ulici populární holičství, tam pracoval až do roku 1948 i můj děda. Táta mne vodíval městem a okolím, abych se vyznal a věděl, kde je to na Škatulkách, kde byly městské lázně, kde se chytaly ryby Na bubnu, nebo kde hledat na Mělníku Niagáru. Doma nám na zdi visely původní ručičky z mělnických kostelních hodin, které se tátovi podařilo při jejich výměně ukořistit a já povinně (a nerad) chodil natírat kovaná vrátka do Lobkowiczkých vinic, o které se socialističtí správci nestarali, protože jak táta říkal: „Takové řemeslo už nikdo neumí“.

Jako starší jsem s kamarády prolézal ruiny městského pivovaru, nebo zkoumal mělnické podzemí. Tehdy ještě přístupné mnoha tajnými vchody a v zimě hrál hokej na bývalém pivovarském rybníce. Naučil jsem se mít mé město rád, no a víno je velmi důležitou a samozřejmou součástí mělnické historie.

Takže jste hrdým Mělničanem a jak moc jste pyšný na mělnické víno?

Jsem, ale někdy to bylo těžké být hrdým Mělničanem. Když se bourala historická část dnešního spodního náměstí s populárním hotelem Modrá Hvězda, už jako dítě jsem z toho měl velmi špatný pocit a věděl jsem, že je to něco zlého. Bylo mi líto těch všech starých domů, včetně rohového zubařství, kde mi bolestivě trhali první zub. Potom co tam vzniklo a jak se obecně zacházelo a zachází s mělnickou historií už tolik hrdosti mít nemůžete. U vína je to o něco pozitivnější.

K vínu jsem se dostal poprvé v roce 1986, když jsem na mělnickém zámku dělal pikolíka při výročí 100 let založení Mělnického vinařského cechu. Imponovali mi všichni ti seriózní pánové, kteří velmi vážně zkoumali kvalitu jednotlivých ročníků vín a vzpomínali na ročníky, které se již zaručeně nebudou opakovat. To ve vás prostě zůstane a od té doby jsem bral místní víno jako něco mimořádného, byť jsem o něm vlastně vůbec nic nevěděl. Teprve postupem času, když ochutnáte všechny ty slavné značky a potkáte se s lidmi, kteří ve světě vína něco znamenají, můžete říci ano na mělnické můžeme být pyšní. Potvrdil mi to i při opakované návštěvě Mělníka nejstarší žijící Master of wine John Salvi, podle kterého ryzlinky ze Školního statku 2006, 2007 a Krausův pinot noir 2004 patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co v Čechách ochutnal.

Slyšel jsem, že Vy dnes mělnické víno dokonce vyvážíte do celého světa?

Tak bych to úplně neřekl. Nicméně od roku 2011 pracuji na projektu Mělnického kalamáře slavné to lahve, která byla dříve součástí každého mělnického vinařství. Náš kalamář byl vybrán v rámci projektu k výročí 100 let založení republiky Českými centry jako dárek pro spolupracující osobnosti daných zemí. Díky tomu dnes mělnické v unikátní lahvi popíjí lidé mimo jiné v Moskvě, Tokiu, Vídni, Jeruzalémě nebo New Yorku.

Mám upřímnou radost, že lidé z diplomatických služeb vnímají rozdíl mezi darováním našeho kalamáře na rozdíl od třeba Becherovky od francouzského koncernu Pernod Ricard, či Plzeňského piva od jihoafrického koncernu SAB. Prostě Mělnický kalamář, naplněný špičkovým místním vínem s unikátním skleněným uzávěrem ze skláren Preciosa je dárek opravdu Český.

Mimochodem V roce 2017 jsme kalamář plnili mimořádnými rýnskými ryzlinky ročníku 2015 ze Školního statku od populárního sklepmistra Vojty Kušiny. Do budoucna je kalamář k dispozici i dalším mělnickým vinařům, kdy jediným měřítkem pro spolupráci bude kvalita vína.

Vaší již méně známou aktivitou je vedle vinařství i vinohradnictví. Velmi mne zaujalo Vaše vyprávění o obnově starých vinic. Vím, že pro Vás to je téma na několik večerů, ale přesto, zkuste nám ji představit v pár větách.

Je třeba si říci, že jsem vinohradník amatér a že s důležitými věcmi se obracím na místní odborníky. Každopádně se snažím, aby rozloha mělnických vinohradů rostla.

Mělník má totiž jednu věc, kterou nám mohou závidět mnozí vinaři na Moravě a tou je terroir. Ideální místo pro pěstování révy s opukovým podložím, blízkostí řeky, slunnými návršími připomínající Burgundsko, odkud k nám nakonec byla také réva kdysi dovezena. Také máme mnohaset letou tradici a vinohrady navíc naprosto zásadně ovlivňují krajinný ráz.

Bohužel nádherné vinohrady pana Viktorýna nebo vinici Karla IV. pana Mořice Uhera nechali zarůst, nebo rozparcelovali na zahrádky či stavební parcely komunisté. Faktem je, že se v tomto pokračovalo i v letech porevolučních, sice svobodných, ale k městu a jeho tradicím stejně nemilosrdných.

Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím tyto negace alespoň částečně vyvážit a spolu se skupinou investorů, jsme vysázeli první malou vinici o tisíci hlavách révy ryzlinku rýnského, dovezeného po vzoru Karla IV. přímo z Porýní. Dalším projektem je rekonstrukce zdevastované vinice Na Peluňce, ve své době nejznámější v Čechách pro své ryzlinky s vůní černého bezu, které tak ráda vyhledávala pražská smetánka za 1. republiky. Z této vinice se podařilo dokonce zachovat původní 100 let staré keře, z nichž se právě chystá sadba, s cílem udržet genetiku révy v originálním stavu. Chystáme se také obnovit bývalé vinice na Turbovicích, kde je v plánu pěstování v ekologickém režimu a výroba vín historickými postupy. V hlavě mám i další projekty.

Nevím sice, jestli takovéto drobné počiny mohou vyvážit megalomanské projekty mělnického překladiště, či plánované spalovny, anebo nekoncepční ústupky místních politiků a úředníků vybraným „podnikatelům“, ale pokud zůstaneme všichni jen u komentářů, tak těžko změníme cokoli k lepšímu.

Závěrem se zeptám, Tomáše Trejbala, obchodníka s vínem. Může Vaše oblíbená „Mělničina“ konkurovat slavnému Moselskému či Burgundskému?

V dobrých ročnících dokáží mělničtí vinaři vyrábět mimořádná vína vysoké kvality, která se prodávají v nejlepších pražských restauracích, včetně těch ověnčených michelinskými hvězdami. Na druhou stranu můžeme srovnávat jen věci srovnatelné, kdy podmínky německých a francouzských vinařů jsou někde jinde, což je dáno zeměpisnou polohou a z toho vyplývajícími výhodami.

Ale není to jen o kvalitě vinic, vybavení sklepů, nebo množství slunce, jak se mnozí mylně domnívají. Zdrcující pro rozvoj vinařství u nás bylo 40 let budování socialismu, přetržení řemeslné tradice, devastace životního prostředí a další věci s tím související. Dostat věci zpět před rok 1948 bude v tomto případě trvat po generace a potom se můžeme k této otázce vrátit.

Děkuji za rozhovor.