Z plastů palivo? Slepá ulička, která škodí životnímu prostředí

Organizace GAIA vydala novou studii, jejímiž autory jsou chemičtí inženýři Dr. Andrew Neil Rollinson a Dr. Jumoke Oladejo. Tato zpráva odhaluje, že takzvaná chemická recyklace (depolymerizace, pyrolýza nebo solvolýza) znečišťuje životní prostředí, je energeticky náročná a má technické nedostatky. Problém s plastovým znečištěním se už dávno vymknul kontrole, proto bychom neměli plýtvat časem ani penězi na nefunkční a potenciálně nebezpečné technologie, konstatuje studie. Podobné provozy měly být spuštěny i v České republice, ale nakonec ani jedno z těchto zařízení nebylo nikdy zprovozněno. Naplánovány byly pyrolýzy pneumatik v Tušimicích a Hrbovicích a zařízení na zplyňování odpadu Bohosticích.

V době, kdy se celá planeta zotavuje z ekonomických problémů po COVID-19, musíme moudře investovat do řešení, která neškodí lidskému zdraví ani životnímu prostředí. Závěry studie ukazují, že chemická recyklace není schůdným řešením problému s plastovým odpadem, a to především z těchto důvodů:

Chemická recyklace v konečném důsledku uvolňuje toxické látky do životního prostředí. Plast obsahuje široké spektrum chemikálií a zpracovávání plastů při vysoké teplotě jich vytváří ještě více. Toxické látky zůstávají v nových výrobcích i vedlejších produktech a nakonec se uvolňují do životního prostředí.

Chemická recyklace má velkou uhlíkovou stopu. Procesy s ní související jsou energeticky náročné a spoléhají se na vnější energii. Kromě přímých emisí skleníkových plynů ze samotného provozu zhoršuje chemická recyklace změnu klimatu tím, že umožňuje, aby mohla pokračovat i těžba fosilních paliv nutná pro výrobu plastů.

Chemická recyklace není ve fázi využitelné pro plné komerční využití a není ani schopna převzít vedoucí úlohu při řešení rychle rostoucího celosvětového problému s plastovým odpadem.

Chemická recyklace není konkurenceschopná. Depolymerizace z plastu na plast nebo z plastu na palivo je energeticky velice náročná.

Chemická recyklace není v souladu s oběhovým hospodářstvím. Výsledkem tohoto procesu je palivo pro další použití, ale jen velmi málo odpadního plastu se ve skutečnosti stává novým plastem. Chemická recyklace proto nemá místo v oběhovém hospodářství, ledaže by vytlačila původní výrobu plastů.

Na rozdíl od drahých a riskantních technologií, jako je právě chemická recyklace, je daleko efektivnější investovat do systémů „zero waste“, tedy strategií nulového odpadu, které se zaměřují na snížení produkce a spotřeby plastů a současně vytváří nová pracovní místa, posiluje odolnost komunit pro nadcházející desetiletí. Zdroj: https://arnika.org/

Foto: Arnika

Foto popisek: Doprava zplyňovací jednotky do Bohostic

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter