Kostel zasvěcený umění láká na svou originalitu
Kulturní centrum Kostel v Mělnickém Vtelně slouží veřejnosti již téměř dva roky. Bývalý evangelický kostel prošel rekonstrukcí a nabízí prostory k pořádání řady zajímavých uměleckých pořadů. V jeho těsné blízkosti stojí letní scéna pro zhruba 300 diváků určená k pořádání koncertů či divadelních inscenací.
Obě originální zařízení skýtají možnost účastnit se řady uměleckých projektů v kultivovaném prostředí a dokazují, že i v malé obci se výstavba podobného zařízení rozhodně vyplácí. Projekt byl realizován za podpory Regionálního operačního programu (ROP) Střední Čechy vyšel na 8,1 milionu korun, z toho operační program přispěl částkou 6,5 milionu korun. V čele centra nově stojí správce a dramaturg Ivo Šorman. Známý divadelní v rozhovoru představuje své záměry.
Nedávno jste se postavil do čela kulturního centra – co v něm na začátek chystáte?
Rád bych navázal na to, co se tady již osvědčilo. Tedy pořádání tvůrčích dílen, žádaných workshopů, zejména pro ženy, ale i přednášek, besed se zajímavými lidmi či projektů pro děti. Jako divadelník sázím na divadlo jak profesionální, tak i ochotnické. Jak jsem se dozvěděl, právě to zde má velkou tradici. V 90. letech byla přerušena, což je velká škoda, proto ji chci oživit. Začnu u dětí ze ZŠ, pro které bych rád vytvořil a vedl dramatický kroužek, o němž jsme již jednali s paní ředitelkou. Tento měsíc bude mít u nás premiéru retro kino, v němž začínáme ozvěnami z filmového festivalu v Karlových Varech, dětem jsou zase určeny grotesky a tuto škálu pořadů budou doplňovat vernisáže výstav různých umělců a mnoho dalšího.
Počítáte s tím, že si zde můžete také „vylámat zuby“?
Stát se opravdu může cokoli. I když i s takovou variantou počítám, budu dělat všechno pro to, aby se tak nestalo. Okolo divadla se pohybuji téměř třicet let, z toho dvacet let vedu soukromou neziskovou divadelní společnost. Za tu dobu jsem zažil spoustu dobrých i méně dobrých zkušeností, a tak uvidím. O co je největší zájem na této scéně, se chci dozvědět z ankety, v níž se zdejší občané mohou vyjádřit a sdělit, o jaký typ pořadů mají zájem. To bych jim chtěl zprostředkovat, aby byli spokojeni a rádi svou domovskou scénu navštěvovali.
Existuje žánr, který u vás nemá šanci?
Tento prostor je specifický tím, že jde o odsvěcený evangelický kostel. To samo o sobě stanovuje určité mantinely, co se v něm může odehrávat. Na druhé straně máme k dispozici letní scénu, jejíž dramaturgie naopak nebude tolik svazována a dostanou na ní prostor i pořady komerčnějšího rázu.
Co chystáte do konce letošního roku?
Vizí mám několik. Na konci léta představíme vynikající neprofesionální Rádobydivadlo Klapý a jejich
Rozmarné léto, v říjnu to bude Ester Kočičková s novým pořadem Jazzové standardy nestandardně s jejími vtipnými texty. Jelikož jsem toto zařízení zaregistroval do systému Noci divadel, v listopadu připravujeme v rámci toho celoevropského projektu pestrý program i v našem Kostele, v němž by vystoupili například Olda Kaiser s Dášou Vokatou, což by mohlo být velkým zpestřením.
Na prosinec chystáme řadu adventních akcí a pokud to dovolí počasí, uvažuji o silvestrovském vystoupení herce Davida Šíra se scénkami Felixe Holzmanna.
Kostel nemá vlastní vytápění, což je značně limitující pro pořady mimo sezonu…
To je pravda. Je to jeden z velkých technicky – provozních problémů, který mne trápí. Vzhledem k tomu, že se navíc jedná o památkově chráněný objekt, uvědomuji si, že to může být tvrdší oříšek, nicméně jsem již oslovil firmu, která se podobnými projekty zabývá. Uvidíme, jak to dopadne.
U centra najdeme i kavárnu. V tak malé obci bych podobný provoz nečekal.
Přesně to mě na začátku také udivilo. Říkal jsem si: ‚Kdo by sem mohl chodit?‘ Byl jsem však velmi
mile překvapen, co lidí si sem nachází cestu, a to i ve všední den. Jen těch maminek s dětmi… Není
se co divit, mohou si tady dát výbornou zmrzlinu, skvělé zákusky, posedět a popovídat s kamarádkami. Otevřeno je každý den od 14 do 19 hodin, v létě od pátku do neděle až do 22 hodin. Občas tu pro pobavení zahraje nějaký kytarista anebo jiný hudebník a lidé se sem naučili chodit. I to mne samozřejmě těší.
Otto Lokaj
