Karel Gott byl fenoménem naší doby
…. jeho hvězda bude svítit dál
Nedávno zaplavila celé Česko zpráva o jeho úmrtí. Byl tady pořád, tak nějak samozřejmě. Nazpíval na tisíc skladeb, hitů, které když zazní, potěší srdce nejednoho posluchače nebo hudebního kritika. Buď tím, jak je zazpíval, nebo tím, jak důležitou roli hrály ve vývoji české populární hudby.
Karel Gott byl také vášnivým malířem. Ke zpívání ho to táhlo odmalička, ale stejně tak, a možná ještě více, ho přitahovalo malování. Už jako kluk vytvořil pár zdařilých kopií obrazů svých oblíbených malířů a čert ví, jak by to všechno dopadlo, kdyby ho vzali na výtvarnou školu, kam se hlásil. Naštěstí pro nejen naši populární hudbu se tak však nestalo.
Své obrazy vystavoval ve světových galeriích a na mnoha místech v České republice. Před deseti lety mohli obrazy Karla Gotta obdivovat i návštěvníci mělnického muzea. Samotný Gott tehdy na vernisáži nebyl, omluvil se. Přítomen byl tehdy čtyřiadvacetiletý malíř z Vysoké Libně Petr Polášek, jehož obraz Gotta zaujal natolik, že byl umístěn do muzea Gottland v Jevanech.
Malíř Petr Polášek tehdy hovořil o své tvorbě s redaktorem týdeníku Mělnicko. Zapátrali jsme v archívu roku 2009 a našli zmíněný rozhovor:
Dozvěděl jsem se, že jste namaloval i portrét zpěváka Karla Gotta.
„Ano, je to pravda. Podobiznu pana Gotta jsem vytvořil v rámci soutěže „Namaluj si svého Gotta“, kterou vyhlásil ještě fungující Gottland. Po nějakém čase mi volali z jeho pražské kanceláře, že by se mnou rádi mluvili. Tam jsem se dozvěděl, že mají o obraz zájem. I když ho ode mne dostali oficiálně darem, trvali na tom, že ho ode mě odkoupí. Nakonec jsem s nimi uzavřel smlouvu a za symbolické tři tisíce korun jej prodal.
Je známo, že i pan Gott maluje. Setkal jste se s ním osobně?
„S panem Gottem jsem se setkal na soukromém večírku, kam jsem byl v souvislosti s mým obrazem pozván. Jednalo se o druhé výročí otevření jeho muzea. Bylo to příjemné setkání, při kterém jsme hovořili jak o mém obrazu, tak o malování jako takovém a pochopitelně o malířské tvorbě pana Gotta. Z této návštěvy mi zůstala společná fotografie.“
Někdy se ví, co bůh chystá…
