Nová stezka připomene významného rodáka

V letošním roce si připomínáme 90 let od tragické smrti básníka Viktora Dyka. Narodil se na Silvestra roku 1877 v Pšovce u Mělníka, kde působil jeho otec jako správce lobkowiczkého panství. Ale už od studií na gymnáziu žil v Praze, kde také vystudoval práva. Mohl jít ve stopách otce, ale zvolil si cestu novináře a spisovatele. Zde posléze převzal vedení časopisu Lumír, redigoval také deník Samostatnost, blízký jeho radikálním politickým názorům kdy o samostatný český stát neváhal usilovat i bojem. Potýkal se i s cenzurou a za své názory byl dokonce kratší dobu vězněn. Po založení Československé republiky se stal poslancem a senátorem. První básně vydal jako osmnáctiletý gymnazista na stránkách časopisu Světozor. Záhy se seznámil s okruhem autorů kolem časopisu Moderní revue. Spojoval ho s nimi obdiv k francouzským symbolistům. Mezi jeho nejznámější díla patří například novela Krysař, drama Zmoudření Dona Quijota či básnická sbírka Devátá vlna. Skutečně až nadčasová je báseň „Země mluví“ jejíž verše mají co říci i dnes: „Tvá matka země otvírá náruč: možno, bys jí zhrd? Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká pro toho, který splnil, co čeká. Prosím tě, matka tvá; braň si mne, synu! Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne, nezahynu, Opustíš-li mne, zahyneš.“. Některé jeho básně zhudebnil písničkář Vladimír Merta. Jeho život ukončil srdeční infarkt 14. května 1931 při koupání v Jaderském moři v jugoslávském Lopudu.

A právě u příležitosti tohoto výročí byla zprůchodněna úvozová cesta vedoucí z Mlazic na Ráj. Básník na svůj rodný kraj a léta strávená na Mělnicku často vzpomíná ve své tvorbě: „Prvé sny inspiroval mělnický kraj. Prvé touhy vznikaly na jeho půdě. První smutky ucítil jsem tam. Jak chcete, aby v mé literární práci nežilo to, co žije ve vzpomínkách.“ (Národní listy 5.IX. 1925). Tak i prostřednictvím tří zastavení se výletníkům přiblížit nejen Dykův život a tvorbu, ale také Pšovku a Mlazice v době přelomu 19. a 20. století. Každé toto zastavení bude mít svou informační tabuli a lavičku k odpočinku. Cesta Viktora Dyka vede zároveň do blízkosti hřbitova Na Ráji, kde bude v letošním roce vznikat „Zahrada ticha“ – místo ztišení – pro pozůstalé návštěvníky loučky rozptylu u zdejšího krematoria. Zahrada bude neoplocená a kdykoliv volně přístupná veřejnosti. V budoucnu plánuje město Mělník propojit tuto cestu s nově vysázenou ovocnou alejí až k naučné stezce v Chloumeckém lese.

Stezka tak určitě naplní slova tohoto významného mělnického rodáka: „Našli jsme stopy kroků těch, kteří šli před námi, ti po nás najdou stopy kroků našich. Jejich zrakům otevře se širý kraj, neohraničený zdánlivě a nekonečný, v němž možno se rozběhnout do všech stran světa, a v letní podvečer pocítí to, co přešlí cítili: život, krásný, krásně krutý život!“

mar