Nejstarší škola v Mělníku oslavila 140. výročí svého založení

Ráno prvního dne nového školního roku se poprvé do své školy vypravilo i 77 prvňáčků z Mělníka, kteří v doprovodu rodičů zasedli do lavic ve třídách Základní školy Jaroslava Seiferta. Ta v sobotu předcházejícího týdne oslavila 140. let od svého založení (1876) a je tak nejstarší školou v Mělníku.

O škole, která dnes poskytuje žákům vzdělání s rozšířenou výukou jazyků a disponuje nejen dobře vybavenými učebnami, ale i školní družinou se 125 místy a vlastní jídelnou či školním hřištěm jsme mluvili s jejím ředitelem Milanem Němcem.

Jak sám vzpomínáte na žákovská léta?

Zrovna jsem rodičům prvňáčků, kteří doprovodili děti do tříd, připomněl, že to jsou radostné okamžiky, k nimž zanedlouho přibudou i povinnosti a bude záležet i na tom, jak svoje děti povedou. Osobně na žákovská léta vzpomínám velice dobře. Na spoustu kamarádů a hezkých prožitků. Jak už to tak bývá, podobně jako u vzpomínek na vojnu, se časem vzpomíná jen na to dobré. Do první třídy jsem nastupoval v Mlazicích. Dodneška si například přesně pamatuji, s kým jsem v lavici seděl. Pro mne osobně to byl skutečně velký zážitek.

Mají se prvňáci na co těšit i dnes?

Myslím, že i oni se mohou těšit na mnoho pěkných okamžiků se svými novými kamarády. Čeká je zajímavá výuka i pestré mimoškolní aktivity od sportu po kulturu – bude pochopitelně záležet, co je zaujme a čemu se budou chtít věnovat. Snažíme se jim vytvořit dobré podmínky, ale rád bych zdůraznil, že není dobré děti nahlásit do vícero kroužků a zbytečně je přetěžovat na úkor volného času a hraní si s kamarády.

Milan Němec je ředitelem nejstarší mělnické základní školy již od roku 1989.
Milan Němec je ředitelem nejstarší mělnické základní školy již od roku 1989.

Platí na vaší škole okřídlené „škola hrou“?

Snažíme se o to. Záleží na každém učiteli. Prostřednictvím hry se něčemu naučit, je skutečně ideální. Na druhé straně je třeba zmínit další Komenského zásadu – přiměřenost, tedy všeho s mírou. Střídat hru a zábavu s povinnostmi.

Škola Jaroslava Seiferta, v jejímž čele stojíte, má mezi rodičovskou i odbornou veřejností dobrý zvuk. čím se od ostatních škol liší?

Bez váhání mohu říci, že je u nás díky učitelům velmi dobré klima. V takovém prostředí se dobře pracuje jak žákům, tak učitelům. Jsme také otevřeni rodičům – vítáme, když za námi přicházejí se svými náměty a společně se je snažíme řešit.

Vždy usiluji o to, aby u nás učili dobří pedagogové, což není vždy jednoduché. Každý nemůže být hned vynikajícím učitelem. Někdo se musí vypracovat, to v kantořině platí stejně jako u jiných profesí. Dávám jim samozřejmě prostor pro rozšiřování vědomostí, mohou se účastnit různých zdokonalovacích kurzů a sbírat zkušenosti.

Soustřeďujeme se na výuku cizích jazyků – angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny a španělštiny – děti mají možnost si vybrat a učit se s plně kvalifikovanými pedagogy, kteří se účastní řady jazykových kurzů a pobytů v cizině a mohou svoje znalosti přenést do výuky. Učitelé dobře vědí, že mají v tomto ohledu zelenou a mohou během roku využívat některé kurzy – většinou hrazené ze získaných grantů.

I když nemáme vlastní ideální sportovní zázemí, přesto se snažíme o to, aby žáci získali kvalitní sportovní přípravu. Podporujeme mnoho sportů včetně zimních, a tak s nimi často vyjíždíme na lyžařské kurzy jak u nás, tak v zahraničí. Vedle nich organizujeme i cyklistické kurzy v rámci poznávání okolí a pochopitelně nezapomínáme ani na další důležité předměty – technické vzdělávání, v rámci našich možností navštěvujeme některé firmy a spolupracujeme s nimi.

Vždy zdůrazňuji, že to není pouze o jednom směru, ale je třeba se soustředit vedle zmíněněných i na podporu dalších aktivit. Vedle estetické výchovy i předměty jako fyzika či chemie, podporovat technické vzdělávání žáků. Zkrátka se snažíme dát žákům základy v tom největším portfoliu možností. Záleží také na aktivitě dětí i na spolupráci s rodiči.

Druhý zářijový den se na počest 140. výročí založení školy z mělnického náměstí Míru vznesly k nebi stovky barevných balonků.
Druhý zářijový den se na počest 140. výročí založení školy z mělnického náměstí Míru vznesly k nebi stovky barevných balonků.

Jste úspěšný ředitel a manažer, můžete se pochlubit řadou vynikajících úspěchů. Vážíte si některého nejvíce?

Na zdejší školu jsem nastoupil v roce 1984 jako zástupce ředitele. Po pěti letech jsem byl jmenován do funkce ředitele. Když se dnes ohlédnu, musím přiznat, že se toho zde změnilo opravdu hodně. Kromě prostředí – jako jsou technický stav budovy a vybavování pomůckami – je to sbor. Je třeba říci, že jsem přišel do sboru, který měl výbornou pověst, pracovali zde kvalifikovaní učitelé a odváděl výborné výsledky. Škola již tehdy měla dobrou tradici. Připravenost žáků se dala měřit nejen podle úspěchů v olympiádách, ale hlavně podle toho, kolik se jich dostalo na střední školu, především na gymnázium, ale i na stavební průmyslovku či na střední zahradnickou školu, které si žáky tehdy vybíraly.

Tenkrát jsem si říkal, že bych tento stav chtěl udržet. I přesto, že to nebylo vždy jednoduché, myslím, že se mi to přeci jenom podařilo. Obklopit se dobrými a odpovědnými lidmi, stabilizovat pedagogický sbor, aby odváděl dobré výsledky, je v řídící práci důležitý prvek. Vedle toho jde i o spokojenost pedagogického sboru, k čemuž přispívá i to, že se škola postupně modernizovala. Ani to nebylo vždyjednoduché, neboť všichni víme, že všechno je o penězích.

Postupně se každý rok ve spolupráci se zřizovatelem – městem – našly v rozpočtu potřebné prostředky. První rok jsme zde měnili nevyhovující osvětlení, následovala rekonstrukce pláště budovy, který by už potřeboval opět opravit, dále oprava interiéru, modernizace učebních pomůcek a vybavení, obměna kotelny, ale i vybudování hřiště, které se momentálně rekonstruuje a řada dalšího. Stále je práce dost a dost, od udržování tříd, v nichž jsme vyměnili staré lavice za nastavitelné stoly, až po toalety, které jsme zrekonstruovali a částečnou výměnu oken.

Prvňáci našli na svých lavicích dárek od středočeského kraje v podobě kufříku plného učebních pomůcek a dárků. jak je vůbec takový vstup dítěte do první třídy pro rodiče finančně náročný?

Pořízení školních pomůcek dnes něco stojí a záleží na solventnosti rodičů. Vidíme, že některé děti mají z domova nadstandardní vybavení, i když vždy neplatí pravidlo, že to nejdražší je vždy to nejkvalitnější. Obecně lze říci, že rodiče se snaží o to, aby jejich děti měly na vyučování vždy to, co potřebují. Kufřík, na který jste se ptal, je rozhodně vhodným dárkem, který již tradičně krajský úřad dětem dává a myslím, že přijde jim i jejich rodičům vhod.

Otto Lokaj