Martin Šonka: Ve vzduchu je každá molekula v těle desetkrát těžší

Přes hodinu trvající přednášku o vzdušných proudech, přetížení a všemožných leteckých manévrech si dnes v podvečer z úst v celé zemi nejpovolanějších zdarma vyslechli návštěvníci kavárny mělnického antikvariátu Želví doupě. Letošní mistr Evropy v letecké akrobacii v kategorii freestyle a závodník v letecké sérii Red Bull Air Race Martin Šonka zde v místnosti zaplněné dychtivými posluchači zahájil výstavu fotografií svého bratra Josefa Šonky, koordinátora jeho týmu. Snímky, na nichž figuruje se svými nablýskanými stroji, zde budou vystaveny do konce ledna příštího roku.

Je to nahoře ve vzduchu tak těžké, jak to zdola vypadá?

Je to samozřejmě náročné. Člověk si na zemi ani nedokáže představit, jak obrovské jsou setrvačné a odstředivé síly, které tam působí nejenom na letadlo, ale hlavně na pilota. Jsou tam okamžiky, kdy díky odstředivé síle je všechno desetkrát až dvanáctkrát těžší, takže hlava neváží sedm kilo, ale sedmdesát kilo, a takhle je to s každou molekulou v těle. Při takzvaném kladném přetížení, kdy síla působí ve směru hlava – nohy, se krev odlévá do nohou. Ztrácíte ji tak z mozku a spolu s ní i periferní a barevné vidění. Vidíte černobíle a hrozí, že by člověk mohl usnout nebo omdlít. Není tam čas se bát, ani to tam nepatří. Rozhodně je však potřeba mít velký respekt, protože když člověk podcení základní pravidla, která k létání patří, tak to může být samozřejmě nebezpečné.

Jak dlouho na let musíte cvičit?

V Red Bull Air Race závodní let trvá minutu, v letecké akrobacii trvá sestava zhruba tři minuty, ale na to, abych ji zaletěl nebo vůbec proletěl tratí tak rychle, aby to bylo porovnatelné s ostatními, tak to ‚cvičení‘ byla vlastně celá moje kariéra. Létám skoro dvacet let a k tomuto výkonu člověk dospěje až se zkušenostmi, které získává, a tím, co má nalétáno, jak je sžitý s akrobatickými letadly. Sednout do letadla a letět z bodu A do bodu B je vlastně ‚jednoduché‘, ale takovéhle létání chce trénink.

Kolik času už jste ve vzduchu celkem strávil?

Nalétaných hodin mám celkově, když k tomu vezmu i větroně, něco přes 3000. Sbírám to po patnáctiminutových startech a za těch 15 minut se toho děje strašně moc. Když letí dopravní pilot v práci jednu linku – čtyři hodiny tam a čtyři hodiny zpátky – tak má sice nalétáno osm hodin, ale z té doby vlastně řídil minutu po vzletu a minutu před přistáním. Takže nejsou hodiny jako hodiny, nicméně zkušenosti samozřejmě ve vzduchu sbírá každý.

Čeho si ve své kariéře nejvíc vážíte?

V letecké akrobacii byla letošní sezona asi moje nejúspěšnější. Na mistrovství Evropy v klasické akrobacii jsem byl druhý a ve freestylu, což je moje oblíbená disciplína, která se vyhodnocuje zvlášť, tam se mi podařilo obhájit titul mistra Evropy, takže to pro mě byla sezona snů, když pominu tu jednu příčku, která mi chyběla v té klasické akrobacii. V Red Bull Air Race jsem byl loni čtvrtý, letos ale až devátý, takže tam je ještě potřeba se zlepšovat.

Proč vystavujete zrovna v Želvím doupěti a jaká je vaše vazba na Mělník?

Je strašně osobní a naprosto jasná. Bydlí tady moje přítelkyně a napůl s ní i dětmi žijeme tady. Bydlíme přímo v tomhle domě a do Želvího doupěte chodíme pravidelně na kávu a hrát si sem s dětmi, takže pro nás to skoro je, jako by to bylo doma.

Jakou část roku zde trávíte?

Hlavně podzim a zimu. Máme to rozdělené – já jsem z Tábora, takže pendlujeme mezi Táborem a Mělníkem. Když vypukne sezona, tak musíme být co nejblíž letišti, nejlépe přímo na něm, takže se potom stěhujeme. Létám jednak na letišti v Táboře, ale závodní létání trénuji v Moravské Třebové, kde je středisko vrcholového sportu. Tam máme na letišti pronajatý malý pokojík a bydlíme tam, celá rodina. Abych mohl trénovat každý den, tak bydlíme vedle hangáru.

Z toho, co jste předváděl na vernisáži, to vypadá, že byste se uživil i jako bavič – publikum vám viselo očima na ústech dlouhé minuty.

Mám rád, když o lítání můžu povídat lidem, které to zajímá a kteří se ptají. Normálně jsem hrozně tichý a plachý a většinou v žádné společnosti nic moc nenapovídám, ale když přijde řeč na letadla, tak jsem samozřejmě ve svém živlu a spustím.

Čím se od létání odreagováváte?

Odreagování číslo jedna je pro mně kromě rodiny – a v mém případě je i to létání spjato s rodinným životem – ježdění po vodě na jetsurfu. To je motorové prkno, které je pro mně úžasná věc po tom, jak tělo dostává zabrat v kabině. Je proto třeba sportovat, aby tělo bylo schopné odolávat tomu přetížení, a na jetsurfu se vyblbnu. Navíc je to na vodě, takže něco úplně jiného než ta letadla.

A taky strašně rád plachtím, takže už jsme zase u létání. Létám v Táboře na větroních, na kterých jsem právě tam v aeroklubu začínal. Musím uznat, že moc toho mimo létání není, protože veškerý čas trávíme na letišti a prakticky všechno se u nás kolem toho létání motá.

Proletěl jste se prakticky na všech kontinentech. Na kterém místě jste ještě nelétal?

Českou republiku mám i díky kariéře v armádě prolétanou velice dobře a většinou až na výjimky nad ní ani nepotřebuju mapu. Člověk poznává krajinu a neznám sice každou vesnici, ale každé město mám nakoukané. Míst, kde jsem nelétal ale létat bych chtěl, je ale na světě dost a doufám, že si na mnoha z nich ještě zalétám. Nápadů, kde si zalétat a natočit nějaké video, mám mraky.

Jiří Janda