Malé ohlédnutí za letošními volbami…

Uzavřely se volební místnosti, spočítaly se hlasy a skončily tak další volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V čem byly tentokrát výjimečné? Dalo by se říci, že v mnohém.

Především zmizely z parlamentních lavic další historické politické strany. Sociální demokracie je naším nejstarším politickým subjektem. Její základy byly položeny v břevnovském hostinci U Kaštanu 7. dubna 1878. Proces osamostatňování české sociální demokracie z tzv. rakouské internacionály, vyústil v prosinci roku 1893 na sjezdu konaném v Českých Budějovicích, a to v založení takticky a organizačně samostatné Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. A již v roce 1907 její zástupci zasedli v Říšské radě Rakouska-Uherska kde setrvali až do jeho zániku. V první komunálních volbách po vzniku Československa v roce 1919 dokonce strana zvítězila se ziskem 32 % a poprvé v historii se její člen Vlastimil Tusar stal ministerským předsedou. Své vítězství zopakovala i při prvních parlamentních volbách o rok později se ziskem 25,7 %. Tusar tak obhájil premiérské křeslo. O to sice přišel již v říjnu téhož roku v důsledku rozkolu sociální demokracie, avšak její členové působili ve vládních koalicích a poslaneckých i senátorských lavicích po celou existenci předválečného Československa. V červnu roku 1948 byla sice protiprávně pohlcena komunistickou stranu, avšak de facko nepřestala existovat, neboť působila až do roku 1989 coby exilová na Západě. A na počátku roku 1990 byla na XXIV. sjezdu obnovena její činnost v naší vlasti.

No a Komunistická strana Čech a Moravy tímto propadem „oslavila“ století své existence, neboť byla založena v květnu 1921. Její členové coby zástupci tehdejší KSČ po celé období První republiky rovněž zasedali v poslaneckých i senátorských lavicích. Zde působili, zvláště po nástupu Gottwaldova vedení, coby jakési parlamentní enfant terrible svými proslulými vystoupeními v podobě jak se jezdí učit do Moskvy zakroutit krky svým odpůrcům. Že se to naučili dokonale, o tom svědčí těch čtyřicet let jejich vlády. Přesto ještě dalších třicet, sice pod „obrozeným“ názvem, v již opět demokratickém parlamentu zabírali zdejší lavice.

Další zvláštností těchto voleb je vítězství dvou koalic, jenž tvoří pět stran, a které pravděpodobně budou vládnout. I zde se však nabízí určitá historická paralela. Nebude to první Pětka, jenž bude u moci. Přesně před sto lety, v roce 1921, se ustavila vládní koalice kterou tvořili představitelé pěti nejsilnějších československých politických stran: agrárníci, lidovci, sociální demokraté, národní socialisté a národní demokraté v čele s jedním z našich nejvýznamnějších předválečných politiků agrárníkem Antonínem Švehlou. A tato koalice dokázala vyvést republiku z poválečné krize a nastartovala tak její prosperitu dvacátých let, která však byla bohužel přerušena světovou hospodářskou krizí počátkem let třicátých. Ale to již je jiná historie.

Takže doufejme, že i tato nová „Pětka“ dokáže navázat na své předchůdce a opět nastartuje onu prosperitu, kterou si naše krásná vlast plně zaslouží..

Bedřich Marjanko

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter