Nejstarší škola v Mělníku oslavila 140. výročí svého založení

Ráno prvního dne nového školního roku se poprvé do své školy vypravilo i 77 prvňáčků z Mělníka, kteří v doprovodu rodičů zasedli do lavic ve třídách Základní školy Jaroslava Seiferta. Ta v sobotu předcházejícího týdne oslavila 140. let od svého založení (1876) a je tak nejstarší školou v Mělníku.

O škole, která dnes poskytuje žákům vzdělání s rozšířenou výukou jazyků a disponuje nejen dobře vybavenými učebnami, ale i školní družinou se 125 místy a vlastní jídelnou či školním hřištěm jsme mluvili s jejím ředitelem Milanem Němcem.

Jak sám vzpomínáte na žákovská léta?

Zrovna jsem rodičům prvňáčků, kteří doprovodili děti do tříd, připomněl, že to jsou radostné okamžiky, k nimž zanedlouho přibudou i povinnosti a bude záležet i na tom, jak svoje děti povedou. Osobně na žákovská léta vzpomínám velice dobře. Na spoustu kamarádů a hezkých prožitků. Jak už to tak bývá, podobně jako u vzpomínek na vojnu, se časem vzpomíná jen na to dobré. Do první třídy jsem nastupoval v Mlazicích. Dodneška si například přesně pamatuji, s kým jsem v lavici seděl. Pro mne osobně to byl skutečně velký zážitek.

Mají se prvňáci na co těšit i dnes?

Myslím, že i oni se mohou těšit na mnoho pěkných okamžiků se svými novými kamarády. Čeká je zajímavá výuka i pestré mimoškolní aktivity od sportu po kulturu – bude pochopitelně záležet, co je zaujme a čemu se budou chtít věnovat. Snažíme se jim vytvořit dobré podmínky, ale rád bych zdůraznil, že není dobré děti nahlásit do vícero kroužků a zbytečně je přetěžovat na úkor volného času a hraní si s kamarády.

Platí na vaší škole okřídlené „škola hrou“?

Snažíme se o to. Záleží na každém učiteli. Prostřednictvím hry se něčemu naučit, je skutečně ideální. Na druhé straně je třeba zmínit další Komenského zásadu – přiměřenost, tedy všeho s mírou. Střídat hru a zábavu s povinnostmi.

Škola Jaroslava Seiferta, v jejímž čele stojíte, má mezi rodičovskou i odbornou veřejností dobrý zvuk. čím se od ostatních škol liší?

Bez váhání mohu říci, že je u nás díky učitelům velmi dobré klima. V takovém prostředí se dobře pracuje jak žákům, tak učitelům. Jsme také otevřeni rodičům – vítáme, když za námi přicházejí se svými náměty a společně se je snažíme řešit.

Vždy usiluji o to, aby u nás učili dobří pedagogové, což není vždy jednoduché. Každý nemůže být hned vynikajícím učitelem. Někdo se musí vypracovat, to v kantořině platí stejně jako u jiných profesí. Dávám jim samozřejmě prostor pro rozšiřování vědomostí, mohou se účastnit různých zdokonalovacích kurzů a sbírat zkušenosti.

Soustřeďujeme se na výuku cizích jazyků – angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny a španělštiny – děti mají možnost si vybrat a učit se s plně kvalifikovanými pedagogy, kteří se účastní řady jazykových kurzů a pobytů v cizině a mohou svoje znalosti přenést do výuky. Učitelé dobře vědí, že mají v tomto ohledu zelenou a mohou během roku využívat některé kurzy – většinou hrazené ze získaných grantů.

I když nemáme vlastní ideální sportovní zázemí, přesto se snažíme o to, aby žáci získali kvalitní sportovní přípravu. Podporujeme mnoho sportů včetně zimních, a tak s nimi často vyjíždíme na lyžařské kurzy jak u nás, tak v zahraničí. Vedle nich organizujeme i cyklistické kurzy v rámci poznávání okolí a pochopitelně nezapomínáme ani na další důležité předměty – technické vzdělávání, v rámci našich možností navštěvujeme některé firmy a spolupracujeme s nimi.

Vždy zdůrazňuji, že to není pouze o jednom směru, ale je třeba se soustředit vedle zmíněněných i na podporu dalších aktivit. Vedle estetické výchovy i předměty jako fyzika či chemie, podporovat technické vzdělávání žáků. Zkrátka se snažíme dát žákům základy v tom největším portfoliu možností. Záleží také na aktivitě dětí i na spolupráci s rodiči.

Jste úspěšný ředitel a manažer, můžete se pochlubit řadou vynikajících úspěchů. Vážíte si některého nejvíce?

Na zdejší školu jsem nastoupil v roce 1984 jako zástupce ředitele. Po pěti letech jsem byl jmenován do funkce ředitele. Když se dnes ohlédnu, musím přiznat, že se toho zde změnilo opravdu hodně. Kromě prostředí – jako jsou technický stav budovy a vybavování pomůckami – je to sbor. Je třeba říci, že jsem přišel do sboru, který měl výbornou pověst, pracovali zde kvalifikovaní učitelé a odváděl výborné výsledky. Škola již tehdy měla dobrou tradici. Připravenost žáků se dala měřit nejen podle úspěchů v olympiádách, ale hlavně podle toho, kolik se jich dostalo na střední školu, především na gymnázium, ale i na stavební průmyslovku či na střední zahradnickou školu, které si žáky tehdy vybíraly.

Tenkrát jsem si říkal, že bych tento stav chtěl udržet. I přesto, že to nebylo vždy jednoduché, myslím, že se mi to přeci jenom podařilo. Obklopit se dobrými a odpovědnými lidmi, stabilizovat pedagogický sbor, aby odváděl dobré výsledky, je v řídící práci důležitý prvek. Vedle toho jde i o spokojenost pedagogického sboru, k čemuž přispívá i to, že se škola postupně modernizovala. Ani to nebylo vždyjednoduché, neboť všichni víme, že všechno je o penězích.

Postupně se každý rok ve spolupráci se zřizovatelem – městem – našly v rozpočtu potřebné prostředky. První rok jsme zde měnili nevyhovující osvětlení, následovala rekonstrukce pláště budovy, který by už potřeboval opět opravit, dále oprava interiéru, modernizace učebních pomůcek a vybavení, obměna kotelny, ale i vybudování hřiště, které se momentálně rekonstruuje a řada dalšího. Stále je práce dost a dost, od udržování tříd, v nichž jsme vyměnili staré lavice za nastavitelné stoly, až po toalety, které jsme zrekonstruovali a částečnou výměnu oken.

Prvňáci našli na svých lavicích dárek od středočeského kraje v podobě kufříku plného učebních pomůcek a dárků. jak je vůbec takový vstup dítěte do první třídy pro rodiče finančně náročný?

Pořízení školních pomůcek dnes něco stojí a záleží na solventnosti rodičů. Vidíme, že některé děti mají z domova nadstandardní vybavení, i když vždy neplatí pravidlo, že to nejdražší je vždy to nejkvalitnější. Obecně lze říci, že rodiče se snaží o to, aby jejich děti měly na vyučování vždy to, co potřebují. Kufřík, na který jste se ptal, je rozhodně vhodným dárkem, který již tradičně krajský úřad dětem dává a myslím, že přijde jim i jejich rodičům vhod.

Otto Lokaj