Kandidátka za KSČM – Mgr. Ing. Tereza Čechová Humpolcová, Ph.D.

Přinášíme Vám rozhovor s kandidátkou do PS PČR Středočeského kraje za KSČM Mgr. Ing. Terezou Čechovou Humpolcovou, Ph.D.

Mohla byste se čtenářům deníku představit a napsat něco o sobě?

Jmenuji se Tereza Čechová Humpolcová, je mi 30 let. Kandiduji na kandidátní listině KSČM na 5. místě. Vystudovala jsem pedagogiku, informatiku a ukončila doktorandské studium zaměřené na lidské zdroje. Čtyři roky jsem vyučovala na základní a středních školách – v Praze, v Mělníku a v Neratovicích, předměty informatika a matematika. Podařilo se mi také přispět k odbourávání stereotypních názorů na malé možnosti výuky programování u dětí a poradit ostatním učitelům jak na to. Momentálně pracuji jako vedoucí analytického oddělení a PR v oblasti veřejné politiky. Mám ráda přírodu, sport a zvířata. Jsem vdaná a bydlím v obci Tišice.

Pokud budete zvolena do poslanecké sněmovny na jaké oblasti by jste se chtěla zaměřit?

Na základě dosavadních zkušeností a poznatků z výzkumů bych se chtěla zaměřit na podporu vytváření nediskriminačních podmínek zaměstnávání absolventů škol, postižených a lidí předdůchodového věku. Považuji za důležité nejen reálnou možnost zaměstnání získat, ale za stejně významné nemuset v něm strpět nebo se podílet na neetickém jednání. Za naprosto skandální pak považuji některé případy takzvaného náhradního plnění místo zaměstnávání zdravotně postižených, které jsou fatálním selháním státu trpícím zneužití tohoto institutu dodavateli náhradního plnění. Smutné je, že k plnění povinností zaměstnávat postižené se často nemá ani veřejná správa, která mnohdy také raději využívá náhradní plnění, namísto toho, aby vytvářela pro postižené vhodná pracovní místa. To pak vytváří doslova bludný kruh. Příkladem takového přístupu může být například Středočeský kraj. Myslím si proto, že je v této oblasti zapotřebí provést zásadní a razantní legislativní změny. Ostatně, i některé případy zaměstnávání čerstvých absolventů hraničí bezmála s otrokářstvím, a nejsou přínosem ani pro společnost, ani pro dotčené mladé zaměstnance.

V této souvislosti soudím, že minimální mzda by se měla postupně zvýšit až na 50 procent průměrné mzdy, což je dostatečný rozptyl umožňující při odměňování odlišit druh a význam práce. Dále považuji za potřebné řešit nepřiměřené genderové rozdíly v odměňování – za stejnou práci by měla být stejná odměna. V odměňování žen a mužů na stejných pracovních pozicích je u nás rozdíl 22 %, což patří mezi nejvyšší rozdíly v rámci Evropské unie. S tím pak souvisí i nízké důchody žen. Ostatně, důchody je potřeba pravidelně a dostatečně valorizovat. Důchod nesmí být jen živořením s očekáváním konce. Přála bych si, aby naši důchodci mohli žít v rámci svého zaslouženého odpočinku obdobně aktivním způsobem jako například důchodci v sousedních zemích, Německu a Rakousku.

Dále bych se chtěla soustředit na oblast podpory mladých párů a rodin s dětmi. Považuji za důležité hledat cesty jak nediskriminačně vůči ostatním občanům poskytovat této skupině obyvatel veřejnou podporu při hledání prvního bydlení a v sociální oblasti a jak obnovit novomanželské bezúročné půjčky na vybavení domácnosti usnadňující jim start do života a rodičovství. Považuji za potřebné zvýšit mateřskou a zajistit daňové úlevy pro rodiny s dětmi, například zvýšením daňové slevy na první dítě. Také soudím, že by mělo existovat státem garantované náhradní výživné pro rodiče samoživitele.

Která oblast je vám však nejbližší?

Nejbližší mi je oblast školství, kde jsem pracovala čtyři roky a mohla načerpat své zkušenosti a poznatky přímo v praxi.

Za prioritu považuji, aby všem dětem bez rozdílu sociálního statutu bylo umožněno bezplatně se vzdělávat na všech stupních veřejných škol. S tím souvisí i zavedení bezplatných učebnic a základních pomůcek na základních a středních školách, a rovněž i zrušení zpoplatnění školních družin a klubů. V dnešní době si z finančních důvodů nemohou některé rodiny dovolit poslat své děti do různých kroužků a dokonce často ani na oběd ve škole. Přitom stále počet takových rodin narůstá. Tím dochází k segregaci určité části dětí a omezování možností jejich osobního rozvoje. V případě nemožnosti chodit na obědy pak i k ohrožení jejích zdraví. Protože nejde vše najednou, v první řadě bych alespoň zavedla co nejdříve bezplatné obědy v mateřských školách, aby se zvýšila jejich dostupnost a na prvním stupni základních škol pro všechny děti.

Co přivede mladého člověka do komunistické strany? 

Do strany jsem vstupovala, jelikož mi vadila a stále vadí neúcta k lidem a bezohlednost, kterou v té době prezentovaly některé vládní i nevládní strany. Hledala jsem stranu, která nebyla s takovým přístupem ke společnosti spojena, a tak jsem se stala členkou strany, kterou sice mnozí obviňují za minulost, ovšem tehdy a ani v současné době není spojena se žádným skandálem. V této souvislosti bych ráda zmínila především lobbing některých zájmových skupin, jako jsou exekutoři, banky, pojišťovny, právníci a další silně semknuté skupiny, kterým se podařilo dosáhnout díky ovlivnění legislativy takových práv a moci ve společnosti, jež nemají obdobu nejen ve starých demokraciích, ale mnohdy ani v ostatních transformujících se zemích střední a východní Evropy.

Česká republika je v tomto směru do jisté míry unikát. Zneužívání různých právních kliček vedoucích k vytváření zcela nepřiměřených zisků na straně jedné a totální zbídačení často nevinných a nic netušících osob na straně druhé, nejen za tichého přihlížení, ale často dokonce za aktivní účasti státu, jsou zde bohužel považovány za normální. V řadě případů zde platilo a dosud bohužel stále platí právo silnějšího a slabší je bez šance dovolat se spravedlnosti. Navíc, některé strany v tomto ohledu svým voličům i ostatním občanům vysloveně lžou.

V naší společnosti zcela vymizela sociální soudržnost a naši zákonodárci dokážou vpravdě zázraky. Z nevyléčitelně nemocných a invalidů udělat změnou právní úpravy rázem lidi zdravé, a na základě toho jim snížit nebo odebrat často jediný zdroj příjmu. Že doopravdy pracovat nemohou nebo by případně mohli dělat velmi specifické zaměstnání, které však neseženou, nikoho nezajímá.

V době, kdy jsem vstupovala do KSČM, to byla v podstatě jediná strana, která měla odvahu na tyto problémy alespoň poukázat, byť jako opoziční strana řadu věcí nedokázala změnit.

Na závěr nám ještě prozraďte vaše životní motto?

,,Vše se dá zvládnout, když se chce.“ a ,,Nevzdávej se a bojuj dále“.