O čem se nepíše…

Již 4 měsíce probíhá schvalovací řízení na dokumentaci záměru ZEVO v EMĚ v Horních Počaplech a dosud nebyl ani zveřejněn zápis z veřejného projednání. Investor ČEZ rozšiřuje své podnikání o nakládání se směsným komunálním odpadem (SKO) plánovanou stavbou největší spalovny v ČR s roční kapacitou 320 000 až 350 000 tun. Proti výstavbě protestují občané a to nejen v ohrožených obcích, pokračovalo by totiž dlouholeté ohrožování kvality ovzduší emisemi a tím i zdraví obyvatel v širokém okolí mělnického regionu.

Pro orientaci uvádíme, že základní dokument, který stanoví koncepci nakládání s odpadem ve Středočeském kraji je Plán odpadového hospodářství Středočeského kraje (POH SK), který byl přes závažné výhrady MŽP v r. 2016 schválen. V dokumentyci EIA byla v podstatě navržena jediná varianta,na základě „multikriteriálního posouzení byla doporučena“ jediná varianta – výstavba ZEVO na pozemku EMĚ v Horních Počaplech. Ta je založena na technologii přímého energetického využívání spalováním, což je jedna z možností využití SKO. Zvolená varianta byla diskutována a následně odsouhlasena členy řídícího výboru. Jaké kompetence měl řídící orgán a vzal v potaz vyjádření dotčených obcí ? Přitom v POH SK je uvedena minimální ekonomicky udržitelná kapacita ZEVO cca 100 000 – 150 000 t SKO /rok. Odpad se má svážet z celého SK a částečně i z okolních krajů. Není bez zajímavosti otázka pro koho je toto řešení výhodné. V této souvislosti je plánovaná kapacita až 350 000 tun paradoxem.

Přitom ve stanovisku MŽP k POH SK byla stanovena jedna z podmínek pro schválení: „V rámci zásady hierarchie nakládání s odpady, kategorie jiné využití odpadů předřadit kompostování a anaerobní rozklad před energetické využití těch odpadů u kterých to z hlediska především envirinmentálních a zdravotních rizik je možné“. Dokumentace EIA, resp. činnost KÚ tomu vůbec neodpovídá a nepočítá s tím. Investor vůbec neřeší kardinální otázku dopravy jak naložit a kam odvést cca 120 tis. tun odpadu po spalování (škvára a nebezpečný popílek).

Je aktuální uvést informace o předcházení vzniku odpadů (PVO), které je v hierarchii nakládání s odpady na prvním místě. PVO znamená, že odpad nevzniká nebo ho vzniká méně nebo je méně nebezpečný či má menší dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Rámcová směrnice EU o odpadech č. 98/2008 znamená kvalitativní přelom v přístupu k problematice odpadů a uvádí, že je třeba přijmout taková opatření, která omezí množství všech odpadů a tento princip je ukotven i v zákoně o odpadech. PVO je jednou ze základních zákonných povinností prvotních původců odpadů, tj. hlavně občanů a obcí.

Jak tedy produkovat méně odpadu? Množství odpadu lze snížit tím, že některé produkty, používáme déle (opětovné použití, půjčování, prodloužení životnosti). Za předcházení vzniku se považuje i domácí a komunitní kompostování, neboť odpad nevzniká a rovněž odpadá jeho doprava. Menší dopad na životní prostředí mají výrobky z recyklovaných materiálů, výrobky s ekoznačkou a z přírodních materiálů, a výrobků, které neobsahují nebezpečné látky typu těžkých kovů, rozpouštědel apod.. Nehledě na další ekonomické a sociální přínosy.

Občané mohou přispět k předcházení vzniku odpadů tím, že budou kupovat jen to, co skutečně potřebují a to především kvalitní výrobky s delší dobou životnosti. Platí zde Rothschildovo heslo: „Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“. Při nákupu nutno preferovat recyklovatelné výrobky a snažit se při nákupu minimalizovat množství obalů. Nevyhazovat zbytečně opět použitelné věci, ale snažit se je předat či prodat k dalšímu užívání a využívat zpětný odběr výrobků.

Poznámka: Hnutí Arnika pro plnění těchto povinností v obcích vydala manuál, který téma PVO shrnuje a ukazuje příklady dobré praxe. Trvalá osvěta a motivace všech obyvatel je krokem, který může produkci odpadů v obcích výrazně snížit. Ty nejlepší obce produkují jen cca 100 kg KO na 1 osobu za rok (průměr za ČR je cca 300 kg).

Z toho vyplývá, že nelze zásadně souhlasit s projektovanou kapacitou ZEVO. Statistiky totiž jasně ukazují, že objem produkce SKO i dalších odpadů bude a musí i nadále klesat. Je povinností všech dodržovat hierarchii nakládání odpady, kde je energetické využívání až na 4. místě hierarchie před posledním skládkováním. Do energetického využívání kromě spalování odpadu patří i bioplynové stanice pro výrobou bioplynu a tepla při využití bioodpadu. V ČR byla v r. 2016 stávající kapacita velkých spaloven KO/ZEVO přes 800 tis.tun. Při výpočtu se neuvádí malé lokální spalovny nebo spoluspalování odpadu, např. v cementárnách.

Nezbytně nutné jsou obchvaty obcí, které musí být i bez ohledu na dopravu SKO. Nutno zdůraznit, že nejde jen o zahrnutí obchvatu do ÚP dotčené obce H. Počaply, ale i dalších ohrožených obcí.

Z výsledků výzkumu v rámci úkolu VaV/720/2/00 byl kvantifikován podíl látkových skupin v domovním odpadu průměrné hodnoty (hmotnostní %) u bioodpadu od 6,3 do 18,2 % a spalitelného odpadu od 6,2 do 12,4 % v rozdělení dle druhu zástavby (sídlištní, smíšená nebo venkovská). Tyto údaje jsou dost vypovídající o trendech v produkci odpadů. Nutno zmínit rozhodnutí EU, že členské země mají v roce 2030, příp. 2035 recyklovat a separovat 65 % komunálních odpadů a na skládky by mělo být odkládáno maximálně 10 % odpadů.

Na závěr údaje o plánovaném snížení spotřeby hnědého uhlí ze skutečnosti 3 794 207 t v r. 2016 na plánovaných 1 566 610 t v r. 2024. Není jasně řečeno, proč ČEZ pořizuje fluidní kotel opět na hnědé uhlí a přitom se pořizují kotle na zemní plyn. A přitom ani není jasné technologické zařízení spalovny na SKO.

Jako zásadní považujeme nejen povinnost orgánů státní správy a samosprávy respektovat názory dotčených obcí. Obce a města a jejich obyvatelé budou platit většinu nákladů za likvidaci SKO. Při dalším rozhodování by obce by měly mít rozhodující slovo , aby se mohly racionálně rozhodnout, který termín změny skládkování přijmou a jak s odpady naloží. Recyklaci je nutno podpořit, ne však zdražením poplatků obcím, ale např. daňovým zvýhodněním recyklovaných výrobků, stavbou dalších recyklačních kapacit pomocí dotací, motivační formy podpory apod..

Něco málo k ekonomice ZEVO : Cenová udržitelnost ZEVO v teplárenských systémech je založena na předpokladu, že většina tržeb za energii pochází z prodeje tepla především do Prahy, což představuje 40-60% veškerých výnosů v závislosti na uvažované ceně odpadů. Při ceně 2000 Kč za odebranou 1 tunu SKO franko vrátnice ZEVO lze vypočítat výnosy ve výši 640 až 700 000 tis. Kč. Je evidentní kdo to bude platit a kdo na tom nemálo vydělá.

Ing. František Ohem

poradce pro životní prostředí