Kralupský Hostibejk

Tak jako Petřín je symbolem Prahy, je protáhlý vrch táhnoucí se po celé severní straně Kralup nad Vltavou s podivným jménem „Hostibejk“, symbolem Kralup. Pískovcová skála patří do východní okrajové části kladenské pánve a sešly se v ní dva geologické útvary: karbon a křída. Lokalita je učebnicí geologů.

Vrchol své obliby nalezl Hostibejk ve třicátých letech 20. století. Býval chloubou Kralup jako jeho největší park, či lépe řečeno lesopark. Nebyl jím ale odjakživa. Býval to holý pískovcový vrch s několika pěšinami. Na jeho vrcholu bývala nepříliš úrodná a špatně přístupná pole sedláků. Dnes zde stojí stylová restaurace a malé sídliště rodinných domků. S nápadem zalesnit celý holý vrch, přišel v roce 1902 „Zemědělský a okrašlovací spolek pro Kralupy a okolí“, nejspíše jeho předseda Antonín Boruta. Jeho vnuk básník Jaroslav Seifert kralupský Hostibejk dobře znal. Od roku 1912 vedly na strmý vrch schody nazvané „Jarníkovy schody“, podle jména předsedy svazu okrašlovacích spolků v Čechách.

Přibližně po vrstevnici se vine pod vrcholem Hostibejku stezka na mapách označená jako „Svojsíkova cesta“ na paměť zakladatele skautingu v Čechách Antonína Svojsíka. Cesta je na nejvyšším místě zakončena půvabným vyhlídkovým altánkem, z kterého je krásný výhled na podřipskou krajinu. Altán navrhl a vlastním nákladem postavil ve třicátých letech minulého století známý kralupský architekt Antonín Karban. Byl spolužákem a spolupracovníkem slavného českého architekta Jana Kotěry.

Jméno tohoto bizarního vrchu, který by mohl být klidně ve znaku Kralup, se dostalo do podvědomí většího počtu lidí již v roce 1869, kdy známý pražský časopis Světozor uveřejnil o Hostibejku báseň z pera Františka Douchy. Běžně se o Hostibejku píše v geologické a paleontologické literatuře. Geologicky je tento útvar raritou. Několik metrů pod Svojsíkovou cestu probíhá rozhraní mezi dvěma geologickými útvary: prvohorami a druhohorami. Horní, druhohorní útvar uloženin svrchní křídy, byl vytvořen před 65 miliony let, kdy moře zaplavilo od severu zdejší krajinu. Hostibejk se ocitl na dně mělkého teplého moře, ale nikdo se tehdy neutopil. Lidstvo ještě neexistovalo.

Název Hostibejk je dost podivný, a čas od času připadal lidem tak trochu vulgární. Zvláště úřadům. A tak již od konce devatenáctého století se objevuje na pohlednicích z Kralup nápis: Pohled z Hostibýka. Na začátku tohoto století se mění na ještě přijatelnější nový název: Hostivít! To je slovo velmi libozvučné a navíc připomíná posledního ze sedmi bájných knížat Kosmovy kroniky. Kupodivu se toto nové označení nevžilo a původní a velmi starý název Hostibejk přežil dodnes. Lze jej najít už v křížovnickém archivu z roku 1670. Pokud se týká etymologie pomístního názvu Hostibejk, jde patrně o složeninu dvou slov. Host je staročeské vlastní jméno. Je častou předponou názvu měst a obcí, například Hostivice, Hostivař.

V současné době je hostibejský lesopark opět středem zájmu. V letošním roce byly dokončeny opravy schodiště a postaveny železobetonové rampy a došlo ke kompletní výměně zchátralého horního schodiště na vrcholu Hostibejku, na kterém se v rámci každoročních oslav města koná sportovní akce „Běh do Hostibejských schodů“.

Ing. Josef Stupka