Hra „Čapek“ upozorňuje i na současné dění ve společnosti
Mělničtí příznivci Thálie, kteří ve čtvrtek 4. října v 19 hodin zavítají do Masarykova kulturního domu si určitě tentokrát odnesou hluboký zážitek. Soubor Divadla Rokoko, které je součástí Městských divadel pražských uvede inscenaci hry pod prostým názvem „Čapek“. Název je skutečně prostý, ale vše říkající. Je to hra o zoufalém zápase čestného člověka s přesilou, jež ho nakonec udolala jen o malou chvíli dřív, než se naplnily všechny katastrofy, před kterými varoval. Inscenace sleduje poslední chvíle života velkého spisovatele a velkého člověka, který musí na sklonku života čelit zbabělosti, malosti a nenávisti národa, který tolik miloval a pro nějž tolik udělal.
Nadšení ze samostatného státu začínají kalit nepokoje a vyhrocené vztahy mezi Čechoslováky a Němci. A i přes snahu politiků, vzdělanců i spisovatelů situaci stabilizovat se děje pravý opak. Myšlenky humanismu přestávají být v módě a na obou stranách sporu se začíná objevovat výrazný nacionalismus. V roce 1937 navíc umírá Tomáš Garrigue Masaryk. Následující rok veškeré naděje na svobodný československý stát pohřbívá Mnichovská dohoda. A přesně v této době Karel Čapek tvoří svá nejznámější díla (Bílá nemoc, R.U.R, Matka), která tato inscenace zasazuje do kontextu, o němž možná jen málokdo měl takto přesné informace. A zároveň upozorňuje na paralely se současným děním, inscenovaná s vírou, že konec bude jiný.
V režii Pavla Kheka se v hlavní roli Karla Čapka představí Jiří Hána, jeho bratra Josefa ztvárnil Milan Kračmařík a Olgu Scheinflugovou Máša Málková. Dále hrají Stanislava Jachnická – Božena Scheinflugová, Viktor Dvořák – Václav Havel, Klaus Mann, Edvard Beneš, Jitka Smutná – Hospodyně, Matka, Hana Doulová – Jůla, Boženina kolegyně, Profesorova žena, Jan Vlasák – T. G. Masaryk, Otec, Kavárník, Petra Tenorová – Vlasta, Erika Mannová, Aleš Bílík – Jaroslav, Michael Vykus – Václav Petr Klimeš – Vančura, 2. profesor, Hlas ze tmy a Jan Řezníček – Poláček, 1. profesor.
Divadelní kritička Barbora Bittnerová po premiéře této hry 3. června loňského roku napsala ve své recenzi: „Čapek určitě není odpočinkovou hrou. Dynamika příběhu přesně vystihuje zmatenost a rozrušení dané doby. V divákovi však zanechá hlubokou stopu a vyvolá směsici protichůdných pocitů, jež ještě přiživují autentické audiovizuální záběry, které se během hry promítají na bílou stěnu. Ta je součástí představení a postupem příběhu se plní nápisy, plakáty i vyhláškami. Když pak člověk po neobvykle dlouhém potlesku vyleze ven na Václavské náměstí, slyší dunící hudbu a vidí polonahé dívky tančící na střeše jedné z místních diskoték, začne vážně uvažovat o tom, že je s naší společností skutečně něco špatné. A jen toužebně se nyní můžeme ohlížet za osobnostmi, jako byli Karel Čapek, Karel Poláček nebo třeba Václav Havel.“
mar
