ROZHOVOR: Za perníkovou vůní

Právě nastává ten správný čas na pečení perníků, aby do Vánoc stihly dostat tu správnou chuť. A tahle zvláštní vůně dodá domovu tu správnou sváteční atmosféru.

Vydala jsem se proto za Radkou Jarošovou z Mělníka, která s perníkovým těstem dokáže pravé divy.

Vím o Vás, že jste neuvěřitelně šikovná a zručná a zabýváte se různými činnostmi, ale Vaše perníčky jsou vyhlášené. Jaké byly Vaše začátky?

„Už jako malá holka jsem ráda něco vytvářela. Háčkovala jsem, drhala, šila, malovala. Poté, co jsem se vdala a narodila se dcera, chtěla jsem mít dokonalé vánoce a rozhodla se, že upeču perníkovou chaloupku – udělala jsem si střih z papíru a pustila se do práce. Pečení bylo bez problémů, ale zdobení a lepení chaloupky… stěny padaly, poleva tekla, vše kolem lepilo. Po této zkušenosti jsem byla rozhodnutá, že perníky už nikdy dělat nebudu. Nikdy však neříkej nikdy.A já nerada věci vzdávám – začala jsem hledat informace v časopisech, vyptávala se, dívala se perníkářkám pod ruce a znovu pekla a zdobila. A tak vlastně zarputile zkouším perníčky dělat dvacet let.“

Vaše dílka z perníkového těsta lze považovat za malé skvosty. Máte nějaké vychytávky, jak na ně?

„Přišla jsem si na vlastní fígle, které netajím, už dvakrát jsem se o své zkušenosti podělila na kurzech zdobení perníčků ve Volnočásku ve Velkém Borku. Ale to si každý musí vyzkoušet raději osobně.“

Jak se k perníkovému kouzlení staví Vaše rodina?

„Když jdu zadělávat těsto, tak některý z členů rodiny poznamená: zase perníky? Pro koho? Perníčky peču na Velikonoce pro hodovníky, jako výzdobu bytu, pro nás i naše babičky. Dávám je jako dárky.Vymyslela jsem např. hodiny nebo sudoku pro tatínka. Dcera ohromila své spolužáky z oděvní školy, když do tomboly maturitního plesu přinesla perníkové šaty. Čtyři stovky perníkových srdíček putovaly jako pozornost pro svatebčany. A Vánoce… jsou ve znamení betlémů, chaloupek, zvířátek apod. Tvořím dárky pro paní učitelky i kolegyně v zaměstnání. A hlavně musím mít pro rodinu velkou krabici perníků na vánoční stůl. S pečením mi pomáhá hlavně má mladší dcera Eliška, která je velká odbornice na mašlování a rovnání perníčků do krabic. Zdobí všechny tři děti, jen manžel se usmívá a prchá z kuchyně.“

Vaše perníky jsou tak krásně a precizně zdobené, že je úplně škoda je jíst.

„ Ano, to občas slyším, ale perníky jsou jídlo a moje rodina jí zásadně jen hezky ozdobené, o ty obyčejné nikdo nestojí.“

Máte nějaký speciální recept na perníky? A třeba nějakou radu pro toho, kdo by chtěl letos zkusit toto voňavé pečivo poprvé?

„Receptů jsem vyzkoušela několik, každý si ale musí najít ten svůj. A rada pro ty, co perníky ještě nedělají a možná se i trochu bojí – těsto po zadělání chce svůj čas, potřebuje si odpočinout – stejně jako vy. Po upečení musí perníky ležet na rovném povrchu a opět potřebují čas na odpočinek před zdobením. Cukr na polevu přesejte na jemném sítu, klidně i dvacetkrát, aby byl opravdu jemný. Ke zdobení je nejlepší sáček s ustřihnutou špičkou. A hlavně, při zdobení perníčků si udělejte pohodu, já popíjím čaj nebo kávu, poslouchám něco pěkného, ale vůbec nejlepší je, když mohu perníky zdobit s dětmi a povídáme si.“

Děkuji za rozhovor.

DD

Na závěr jeden bonus v podobě toho nej perníkového těsta:

Suroviny: 2 vejce, 120 g medu, 190 g moučkového cukru, 125 g Hery, ½ lžíce perníkového koření, 500 g hladké mouky, 1 lžička sody a kakaa

Poleva: 250 g moučkového cukru, 1 cezený bílek, 2 lžíce citrónové šťávy