ROZHOVOR: Dočká se byšický zámek znovuvzkříšení? Kdo stojí za devastací objektu?
Chátrající barokní dominanta Byšic má nového vlastníka. Za zdmi zubožené kulturní památky se rozběhly první práce vedoucí k jedinému cíli: někdejšímu klenotu obce vrátit původní lesk. Do dvaceti let by tu mohl vyrůst například domov seniorů nebo velký společenský sál pro obecní akce.
Můžeme tomuto smělému a odvážnému plánu věřit? „Kdybych měl zámek kupovat rozumem, tak ho nekoupím. Koupil jsem ho srdcem,“ říká nový majitel.
Redakce Byšických novinek požádala majitele o návštěvu, aby zjistila, jak se věci mají. Na první pohled z ulice se zdá, že se v zámku nic významného neděje. Opak je pravdou.
„Nejdřív se bude odstraňovat havarijní stav, odhadujeme dva roky,“ říká Kateřina Miklasová z kanceláře majitele zámku. „Je nutné zámek vysušit a stáhnout jej kovovými táhly. Střecha je provizorní, plechová, na některých místech jsou otvory, kudy dovnitř zatékalo. Po odstranění havarijního stavu bude probíhat samotná rekonstrukce,“ doplňuje.
Koupit dům není jen tak. Natož zámek, jehož plocha střech je 4 500 m2 a s rozlohou 2,5 km2 ve třech patrech. Pan Jarý, majitel několika stavebních firem a s dlouholetými zkušenostmi, koupil byšický zámek loni v únoru. Měsíc trval převod na katastru, následně pak začali postupně jednat se všemi úřady včetně památkového. Studovali dokumentaci, hledali v archivech… Než dostali všechna potřebná povolení a zjistili, jak to chodí, když vlastníte kulturní památku, uběhly další tři měsíce. „První povolení na udržovací práce jsme dostali v červenci,“ líčí paní Miklasová.
Zásadním úkolem bude obnovit porušené zámecké drenáže. „Předchozí majitel zámku, který měl stavební povolení na obnovení drenáží jedenáct let, odvodnění nikdy nerealizoval. Inicioval naopak spor s obcí, jehož předmětem bylo zatékání vody a údajně i splašků z dešťové kanalizace,“ vysvětluje Jana Poláková, starostka obce. O tomto sporu se veřejnost několikrát dozvídala z televize a tisku. Rekonstrukce kvůli značnému narušení obvodových zdí průsakem byla prý podle tehdejšího statického posudku nereálná včetně odkopání okolní zeminy kvůli sanaci a izolaci. (zdroj: http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/bysicky-zamek-stale-chatra-leta-do-sklepu-tecou-sp.html) Půjdou tedy zámecké drenáže skutečně obnovit? Odpovídá mi pan Jarý: „Co tu zatím dělám? Klasickou údržbu: odkláním vodu od zámku. Vidíte tu díru venku? Tam byla ucpaná kanalizace. Začal jsem čistit venek, udělal spád od budovy, tudy tekla voda do trámů a zdí. Stavebním vlhkoměrem jsem na začátku zjistil vlhkost čtyřicet procent! A vidíte, už to začíná vysychat. Stačilo udělat správně spád tak, jak to bylo dřív. Staré stavby neměly hydroizolaci, tu tehdy neznali. Odvod vody byl od zámku a voda odtékala drenážemi. Naši předci to měli dobře vymyšlené. A já bych je rád vrátil do původního stavu.“
Procházíme zámkem. „Udělalo se tolik práce, že si to nikdo nedokáže představit,“ vypráví paní Miklasová. „Začali jsme během léta. Dali jsme provizorní táhla, udělali oplocení a doposud de facto jen uklízíme, místnost po místnosti. Vznikají archivy dokumentů, depozitáře předmětů, částí, prvků zámku, které najdeme; z půdy, původní rámy, okna kvůli kování. Všechno, co tu ještě před pár lety bylo, zvon ze zvonice, rámy oken a dveří, kamenná dlažba zámku, dřevěné podlahy, trámy a další části, je pryč. V letech 1984–6 tehdejší MNV – Úřad obnovy památek značně zámku pomohl. Například tím, že pro zajištění statiky nechal v přízemí zámku postavit podpěry kleneb. Jen materiál měl hodnotu čtyři sta tisíc korun. Tyto podpěry ještě v roce 2009 byly na místě. Existuje kamerový záznam. Demontáž musela proběhnout v roce 2011–12, protože v roce 2013 po nich nezbylo nic. Zmizely. Všechny. Zmizelo dokonce i rozměrné monumentální kamenné schodiště ze zámeckých zahrad. Další
obrovská škoda na druhou. Zásahem do pozemku došlo k narušení jeho charakteru/stability, tedy i k dalšímu narušení statiky zámku. Chápete někdo takové počínání? Zničit a ničit, a ještě víc. Toto zacházení dovedlo zámek k dnešnímu zoufalému stavu. Kde vzít dobový stavební materiál a začít opravovat? Bohužel i tuny materiálu z nedávné demolice přilehlých hospodářských budov, které byly nedílnou součástí zámku, jsou pryč. Přestože rozhodnutí památkářů znělo: materiál z této demolice bude ponechán na zámku a použit na jeho opravu. Dobový materiál se stejnou strukturou nenahradíme. Nacházíme zbytky. Chceme zachránit aspoň něco, podle čeho pak bude možné zhotovit repliky.“
V mezidobí, kdy se přenášejí věci z místa na místo a vynáší kámen po kameni ze zřícených sklepů, se dle informací majitele připravují studie, vznikají projekty, komunikuje s úřady. „Děláme, co můžeme, ale pokud úřady nezačnou jednat rychleji, tak já těmi lanky stěny neudržím. Na některých místech je stěna vychýlena až o dvanáct centimetrů Máme fotodokumentaci od soudního znalce pana Ing. Havlíčka, který má záběry z roku 2013, kdy tady ještě byly stropy,“ povzdechne si majitel.
Stojíme na jedné z arkádových chodeb v prvním patře zámku a prohlížíme si čtvercové nádvoří a stěny kolem něj. Středu nádvoří dominuje nádherná lípa. Má můj obdiv, že léta odolává neutěšeným podmínkám. Jistě ji žene touha opět rozžehnout zdejší plamen života. Přála bych jí to, aby se toho dočkala. „Mezitím se o lípu bude starat dendrolog,“ s úsměvem sděluje pan Jarý.
„Vůbec jsme si nedovedli představit, do čeho jdeme. Kdybych měl zámek kupovat rozumem, nekoupil bych ho,“ na chvíli se odmlčí pan Jarý. Pokračuje paní Miklasová a ukazuje na západní stěnu pod arkádami: „Olupující se zdi jsme čistili koštětem. Z nádvoří pan Dědič odvezl pár kontejnerů odpadu. Vidíte, už prosvítá původní kamenná dlažba.“ Pár dní nato volám panu Dědičovi a on mi potvrzuje: „Z nádvoří jsme seškrábli pěti až deseticentimetrovou vrstvu bioodpadu, který se tam za poslední roky vytvořil – listí, tráva, kopřivy, zemina, větve. Odvezlo se toho tak dvacet, pětadvacet kubíků.“
„Jsme v osobním kontaktu s panem Vaňkem, posledním majitelem, který byl na zámku ještě doma a který nám mnohé objasňuje včetně technických věcí. Tyto vzpomínky jsou pro nás velmi cenné,“ svěřuje se pan Jarý. Paní Miklasová navazuje, že jim pomáhá i laskavý přístup obce. „Půjčili nám pozemek na uskladnění stavebních buněk, aby v objektu zámku byla co nejmenší prašnost a pohyb. Samozřejmě bychom buňky potřebovali mít blíže, ale to v současné době bohužel nejde. Mezi záborem zámku a pozemkem obce leží pás pozemku, který patří jinému majiteli a ten nám souhlas nedal.“
To, co bude náročné po stavební stránce, je vidět i pro laika na první pohled. Některé obtíže ale vidět nejsou. „Byli bychom rádi, kdyby se stávalo čím dál méně častěji to, že například nacházíme zbořený plot. To se nám stalo již dvakrát,“ stěžuje si paní Miklasová. „Oplocení podléhalo souhlasu Národního památkového ústavu a dalším úřadům. Zámek je v havarijním stavu, hrozí zřícení minimálně dvou stran, východní a jižní, proto stavební úřad nařídil okamžitý zábor pozemku a vytyčení tzv. bezpečnostního pásma. Neustále ale ohledně zámku jezdíme na úřady, na policii, to vše nás zdržuje od práce. Majitel pozemku nesouhlasí s opravami a vzhledem k tomu, že jeho stanovisko je nutné doložit k téměř všem řízením stavebního úřadu, reálně tak brzdí rekonstrukci zámku.“
Smělé vize
Majitelé by rádi zachovali původní podobu zámku, chtějí zachránit dochované historické prvky. Jedna z variant využití zámku je, že by mohl sloužit jako domov seniorů. V přízemí by zřídili kavárnu, restauraci a prostory pro veřejnost. Část by rádi nabídli obci k využití. Podsouvám paní Miklasové současný obecní handicap, že Byšice postrádají velký
společenský sál – když se pořádají větší akce, přejíždí se jinam. S jiskrou v oku mi odpovídá, že o vytvoření sálu pro tyto účely uvažují určitě. „Velký projekt se připravuje. Základní rysy projektu by měly být na světě letos koncem léta, možná podzimu. Do té doby by bylo dobré vědět, jaké prostory by se obci hodily. V kapli, v salla terreně, by mohla být oddací místnost,“ uzavírá paní Miklasová. Od architektů se dozvídám, že první vizualizace se připravují, spolu se studií na variantní využití zámku.
A co na to obec? Má už nějakou představu? Bude předmětem jednání zastupitelstva? „Obec záměr nového majitele zámku plně podporuje a jsme opravdu rádi, že po letech chátrání se konečně trend obrací a nastávají léta budování,“ říká starostka obce, Jana Poláková. „Panu Jarému pomáháme při získávání dotací a komunikací s úřady, na zastupitelstvu jsme odsouhlasili bezplatný pronájem pozemku k uložení stavebních buněk apod. Předpokládám, že vzájemná spolupráce bude pokračovat a zámek se znovu stane dominantou obce, podobně jako zámek v sousedních Liblicích,“ doplňuje starostka.
Jsou to odvážné plány, klobouk dolů. Je vidět, že kuráž majiteli nechybí, ale co finance? Celková částka na rekonstrukci se odhaduje na 600 milionů Kč. „Nyní řešíme havarijní stav. Pak naplánujeme další kroky, ale určitě dotační pomoc potřebovat budeme,“ říká pan Jarý. „Požádali jsme o pomoc Ministerstvo kultury ČR. Vzhledem ke stavu zámku nám byl doporučen dotační program PZAD (Program na záchranu architektonického dědictví). Měli jsme štěstí a do programu jsme skutečně zařazeni. Přislíbená finanční pomoc ve výši až sedm set tisíc korun pro rok 2017 je příjemná, leč nedostačující.“ Ke své nové roli, majitele kulturní památky, přistupuje s výraznou sebejistotou a zodpovědností. „Pokud za mého vlastnictví vznikne škoda, mám být za ni zodpovědný a udělat vše proto, abych jejímu vzniku zamezil. Paragraf tři památkového zákona. (Zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, pozn. red.) Od roku 1948 zámek upadal. Když jej panu Vaňkovi vrátili v restituci, odhadovala se rekonstrukce na padesát milionů korun. Po dvaceti letech je tato částka odhadovaná pouze na vyřešení havarijního stavu, celkové náklady na jeho finální opravu se vyšplhají minimálně desetkrát více… A stejně tak dlouhou dobu, dvacet let, bude trvat, než se opraví. Kdo za zničení památky nese zodpovědnost? To je také věc, kterou řešíme s příslušnými úřady. Způsobené škody a další nesrovnalosti máme zdokumentované a úřadům jsme tyto materiály poskytli,“ vysvětluje pan Jarý.
Pomalu se blížíme k východu ze zámku. Paní Miklasová se svěřuje, že díky zájmu, úsilí a píli lidí kolem nich, a to mnohokrát na úkor jejich vlastního času, se památka zachraňuje mnohem lépe. „Moc si vážíme pomoci od přátel, kolegů, týmu architektů, i od úřadů památkové péče, obce a především ministerstva kultury.“
Vánoční jarmark na zámku?
Do zimy by chtěl majitel stávající stav zakonzervovat, stabilizovat stěny a poté ukázat lidem zámek aspoň z nádvoří, než začne samotná rekonstrukce. „A to nejen z nostalgie. Rád bych, aby si lidé zapamatovali zámek v tomto zuboženém stavu,“ říká pan Jarý. Nápad udělat zde letos tradiční vánoční jarmark se mu velmi líbil, tak držíme palce a necháme se překvapit.
Dana Mejsnarová
