Stezka sv. Ludmily
Ludmilinu stezku inicioval Spolek sv. Ludmily, který při její přípravě použil stávající trasy Klubu českých turistů. Ludmilina stezka by měla umožnit další cíle zahraničním turistům z přetíženého centra Prahy spolu se stezkou sv. Vintíře. Putování po stopách obou světců by kromě domácích návštěvníků mohlo oslovit i zahraniční návštěvníky, zejména katolíky ze Španělska, Itálie a Francie. Zástupci čtyř pražských částí již podepsali dokument o spolupráci.
Stezka sv. Ludmily měří dohromady cca 132 kilometrů a spojuje místa, kde žila, působila a nakonec zemřela česká kněžna Ludmila, která patřila do vůbec první české knížecí a královské dynastie Přemyslovců. Řadu míst, po kterých stezka vede, svou existencí kněžna Ludmila ovlivnila.
Trasa začíná v Mělníku, odkud údajně Ludmila pocházela. Dále pokračuje přes přemyslovská sídla na Budci, Levém Hradci až na Pražský hrad, odkud se stáčí směrem k Berounce, k obci Svatý Jan pod Skalou a míří na Tetín, kde Ludmila zemřela. Putující tak procházejí krajinou, kudy před víc než tisíci lety projížděly knížecí družiny na koních a kde se formoval první raně středověký český stát. Na některých místech najdou poutníci rozvaliny prastarých hradišť, jinde dochované rotundy nebo kostely, na dalších místech jen široce vymýcené prostory na ostrohu, kde bývalo opevnění.
Stezka je rozdělena do 11 etap, ke kterým ještě přináleží mezietapa putování po Praze 2. Každá z etap se věnuje jinému období života sv. Ludmily a zároveň nabízí i různé otázky k zamyšlení a seberozvoji. Po cestě tak mohou putující přemýšlet například o svém vztahu k rodině, modernitě, přírodě nebo minulosti.
Mělníkem po stopách sv. Ludmily
Kněžna Ludmila, první česká světice a rovněž první doložená žena, kterou na našem území známe jménem, byla obyvateli mělnického regionu od počátku výjimečně ctěna. Vždyť i za vinice, jimiž byl a je Mělník proslulý, vděčí v mnohém za svůj vznik právě sv. Ludmile a její zbožnosti. Mnohé vinice byly zakládány k produkci mešního vína, jehož domácí produkce byla pro rozšiřující se křesťanskou liturgii rozhodující. Na příkaz kněžny Ludmily, byla vysazena první vinice mezi Všetaty a Nedomicemi na místě zvaném Cecemín. Na této vinici pracoval a učil se pěstování révy a výrobě vína i vnuk kněžny Ludmily sv. Václav, proto byl vyvolen za patrona českých vinařů.
Ludmilino jméno nese historická vinice pod zámkem, populární je i stejnojmenné víno (bílé i červené) ze zámeckého vinařství Jiřího Lobkowicze v charakteristické lahvi kalamářového tvaru.
I vinotéka U Ludmily v ulici Palackého v domě s barokní fasádou nese kněžnino jméno.
Sv. Ludmile je zasvěcen kostel na historickém (pražském) předměstí Mělníka, vybudován byl z odkazu bohaté mělnické měšťanky Lidmily Hronové, rozené Metelicové, vdově po mělnickém rychtáři Hronu Divickém. Kostel byl postaven na místě domu, který věnovala s pozemky městu k jeho výstavbě roku 1583. Zde také zamýšlela postavit špitál a chudobinec. Kostel byl vysvěcen (už po smrti donátorky) v roce 1585, ze záměru dalších staveb sešlo. Vedle kostela byl zřízen městský hřbitov, který sloužil až do roku 1880 a nahradil tak bývalý hřbitov u chrámu sv. Petra a Pavla. Kostel sv. Ludmily byl v archivních pramenech veden jako pohřební. Tuto funkci plnil od svého vzniku až do 70. let 20. století, kdy byly pohřební průvody vypravované odsud na městský hřbitov sv. Václava zakázány.
Jedná se o nejstarší dodnes stojící kostel zasvěcený této zemské patronce. Ulice, která vede podél něj, sice dnes nese jméno Pražská, původně se ale jmenovala Ludmilina. V parku, který nahradil bývalý hřbitov kolem kostela, stojí pozoruhodná dřevěná zvonice od Antonína Wiehla, autora poslední výraznější přestavby kostela z počátku 20. stol.
Tradovaná legenda praví, že kostel byl vybudován na místě, kde sv. Ludmila odpočívala, když již coby křesťanská kněžna nebyla dosud pohanským bohům sloužícími Pšovany vpuštěna do hradiště. Trávník na místě, kde se modlila, býval potom i v zimě zelený. V kostele je umístěn barokní oltář s obrazem křtu sv. Ludmily sv. Metodějem, moravským věrozvěstem. Na pilíři je také umístěn dřevěný pozlacený reliéf znázorňující uškrcení světice najatými vrahy Tunou a Gommonem na příkaz Ludmiliny snachy Drahomíry.
Sakrální umění představuje sv. Ludmilu i v dalších mělnických svatostáncích. Socha sv. Ludmily shlíží na kolemjdoucí z věže sv. Petra a Pavla, v interiéru se nalézá oltářní obraz zpodobňující světici, jak vyučuje svého vnuka sv. Václava a dvě sochy sv. Ludmily s tradičními atributy. V chrámu je chován vzácný stříbrný relikviář sv. Ludmily v podobě žehnající ruky. Z kostelní věže zazníval rovněž zvon sv. Ludmily, za 2. světové války byl ale rekvírován a roztaven, stejný osud potkal v této době velké množství cenných zvonů, neboť jejich vysoce kvalitní zvonovinu využíval zbrojní průmysl.
Sv. Ludmile je věnována gotická kaple zámku Jiřího Lobkowicze na Mělníku. Kapli nechala zřídit čtvrtá manželka Karla IV. Alžběta (Eliška) Pomořanská, která byla pokrevním potomkem sv. Ludmily. Na Mělníce strávila poslední období svého života. V roce 1389 byl její bratr, vévoda Barnim ze Štětína jmenován mělnickým proboštem. Původně byla kaple zasvěcena sv. Ludvíkovi. Na oltářním obraze barokního oltáře je vypodobněn křest sv. Ludmily, na oltářní menze je zobrazena její mučednická smrt.
Sv. Ludmila zobrazena i v kapucínském kostele Čtrnácti svatých pomocníků, svatých, kteří jsou vzýváni pro ochranu v nebezpečí smrti či při těžké nemoci, jimž je zasvěcen kostel na náměstí Míru vedle Regionálního muzea Mělník, bývalého kapucínského kláštera. Vypodobňuje ji pravý postranní díl hlavního oltáře a novější vitráž, na níž je zobrazena na trůně, jak s ochranitelským gestem vzdělává svého dospívajícího vnuka sv. Václava.
Socha sv. Ludmily stávala i v poutním kostele Nejsvětější Trojice na Chloumku, nacházel se zde i obraz zpodobňující sv. Ludmilu a sv. Václava poklekající před Nejsvětější Trojicí, pozadí obrazu tvoří pohled na město Mělník. Obraz se nyní nachází na mělnickém probošství, neboť v roce 1972 kostel byl odsvěcen a necitlivě přebudován na smuteční síň.
Mělnická radnice také dokazovala velkou úctu zdejších měšťanů a občanů ke sv. Ludmile. Na průčelí pravého štítu je osazen její reliéfní štukový medailon. Medailony na průčelí radnice vytvořil malíř Karel Klusáček. V mázhausu v přízemí je zpodobněna na levém reliéfu triptychu, jak učí vnuka sv. Václava. Triptych vytvořil sochař Alois Maxmilián Kroupa (1891 – 1961) v roce 1941. Nástěnný obraz z roku 1944 na chodbě patra radnice se třemi výjevy z historie města znázorňuje, jak sv. Ludmila učí sv. Václava na vinici ošetřovat vinnou révu (na levé straně triptychu).
Také na střeše bývalé půvabné barokní stavby v podobě kapličky, kryjící vyústění centrální studny na náměstí Míru, stávala mezi pískovcovými sochami šesti českých světců také sv. Ludmila. Před zbouráním kapličky v roce 1894 byly sochy sňaty a odvezeny do areálu poutního kostelíka na Choumku. Bohužel se nedochovaly.
Mimořádnou úctu sv. Ludmile prokazuje i mělnická pravoslavná obec. V kapli svaté Ludmily České v Duchovním centru svatého Mikuláše Kabasily v ulici Českolipská (druhá část budovy bývalé pošty na Pšovce) je možno spatřit novou ikonu sv. Ludmily, kterou městu Mělníku a zdejší pravoslavné farnosti věnoval arcibiskup pražský Michal. Svatoludmilská zbožnost přivádí na Mělník, které je podle legendy rodištěm této významné světice, řadu zahraničních poutníků především právě pravoslavného vyznání z Ukrajiny, Ruska či Srbska.
Mimořádnou pozornost celého okolí Mělníka první české světici dokazují kostely, kaple i sochy stojící v okolních obcích.
Odkaz sv. Ludmily je na Mělníku stále živý. Krásné staroslovanské jméno Lidmila – Ludmila, tedy Lidu milá či Lid milující, je na Mělnicku dlouhodobě stále populární a nese ho zde výrazně více žen a dívek, než je tomu ve zbytku republiky.
Putování za kořeny.
20. května 2025 měl Spolek sv. Ludmily na Mělnické radnici valnou hromadu, při této příležitosti si zástupci spolku prohlédli pamětihodnosti města.
Text, foto a reprofoto: Karel Lojka
Zdroje: Renata Špačková, Petr Meduna – Sborník k poctě sv. Ludmily (Mělník 2006); M. Sígl – Kdo je kdo (Libri 2007); internet; Wikipedie
