RNDr. Jindřich Petrlík: Spalovna? Velká, zbytečná, drahá a potřebuje skládku

Skupinou ČEZ plánovaná obří spalovna odpadů, které říká ZEVO Mělník, směřuje k uzavření procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Na čtvrtek 8. března svolalo Ministerstvo životního prostředí veřejné projednání dokumentace o hodnocení vlivů tohoto záměru na životní prostředí (EIA).

Jak posoudit virtuální projekt?

Když si člověk dokumentaci pročte, klade si otázku, co bylo vlastně posuzováno? Má ta spalovna být něco skutečného anebo jde jen o virtuální záměr? Zatím totiž není upřesněná ani technologie spalování odpadů, natož potom způsob čištění spalin. To, co se posuzuje je prázdná krabice, o které ČEZ tvrdí, že bude muset splňovat nejpřísnější evropské normy. Je to jako kdybyste se rozhodli k plavbě po Vltavě a měli si vybrat pramici nebo parník. ČEZ si zatím vybral parník, ale neví se, jestli to bude replika lodi z roku 1910 anebo něco novějšího. Problém je, že nerozhoduje jen o svém osudu, ale také o osudu tisíců lidí z okolí budoucího zařízení a ti si určitě zaslouží se dozvědět se trochu více než odkaz na splnění limitů.

Dalším problémem je, že posouzení vlivů na životní prostředí vychází ze zastaralého dokumentu o nejlepších dostupných technologiích. Bude tedy ČEZ zadávat parametry, které platily v roce 2006 anebo ty, které by měly platit v roce 2024, kdy hodlá spalovnu spustit do provozu? Zatím to vypadá na tu horší, první možnost. Zatímco v roce 2006 nebyla nutnost přemýšlet o zachycování rtuti z emisí do ovzduší, v roce 2024 by to už nejspíš měla být běžná povinnost. Na budoucím komplexu elektrárny Mělník se právě na emisích rtuti spalovna má podílet 44%. U dalších škodlivin je to s tím podílem podobné. Nebyl by vliv budoucího komplexu elektrárny na životní prostředí bez spalovny menší?

Problém vznikl hned na začátku procesu

Když Středočeský kraj hledal řešení, co s odpady, svěřil tento problém firmě FITE Ostrava. O té je známo, že v každém kraji, kde dostala toto zadání, přišla s originálním návrhem: Odpady vyřešíte tak, že co nejdříve postavíte ZEVO. Nebylo možné očekávat, že by se tentokrát zaměřila na to, jak zvýšit kapacitu recyklačních zařízení v kraji. Přitom by se jich za 3 až 5 miliard Kč, kolik odhadem spalovna odpadů bude stát, dalo postavit poměrně dost.

Česká republika má problém se skládkováním, ale současně má problém s nízkou mírou recyklace. Jak to navrhla firma FITE vyřešit je: Pojďme odpady spalovat a zužitkovat alespoň část energie v odpadech. Ale, jak zvýšit míru recyklace, to už nenavrhla. Natož, aby se zabývala cestou, jak předcházet vzniku odpadů.

ČEZ a dioxiny

Aby dostal spalovnu do lepšího světla, co se týče emisí dioxinů, tedy látek, které mimo jiné vznikají jako nezamýšlený vedlejší produkt při spalování odpadů, použil ČEZ v příloze dokumentace EIA graf s nadhodnocenými emisemi těchto látek v České republice. Jejich hlavními původci, ale podle ČEZu rozhodně nejsou spalovny odpadů, nýbrž přírodní procesy, například lesní požáry. To by ovšem musely každý rok shořet veškeré naše lesy.

Když jsme celkové emise dioxinů zveřejněné Skupinou ČEZ přepočetli na jednoho obyvatele, vyšla z toho naše země opravdu špatně jako jedna z nejvíce zamořovaných dioxiny na světě.

Jednou ze zásad ČEZu zjevně je, neuznat chybu. Radši trvá na svém. “Poslední komplexní inventarizace dioxinů v České republice na celonárodní úrovni vznikla v roce 2003. Podle této studie byly v roce 2000 atmosférické emise na úrovni 740 g/rok. V následujících letech došlo ke snížení emisí v souvislosti s přehodnocením emisního faktoru pro vypouštění dioxinů do ovzduší pro domácí topeniště, ale již nevznikla žádná další komplexní inventura dioxinů pro ČR,” řekla mluvčí Skupiny ČEZ Alice Horáková redakci MF Dnes. To není pravda. Ministerstvo životního prostředí musí každoročně dělat inventuru dioxinů (PCDD/F) emitovaných do ovzduší. Na základě dotazu Arniky ohledně celkových emisí dioxinů do ovzduší to potvrdil Mgr. Pavel Gadas z odboru ochrany ovzduší MŽP: „Z hlášení podle Úmluvy o dálkovém přeshraničním přenosu škodlivin vyplývá, že hodnota národních emisí PCDD/F za rok 2016 je 29,26 g TEQ.“ To je 25-krát méně, než tvrdí ČEZ.

Proč tedy ČEZ straší české obyvatele vysokými emisemi dioxinů? Asi proto, aby spalovna v Mělníce vypadala lépe. Ta přitom asi nebude mít ani tak problém s emisemi dioxinů do ovzduší, zato jich bude hodně v popílku z čištění spalin. O tom, kolik jich v popílku skončí, však dokumentace EIA mlčí. Už dnes spalovny v České republice produkují v popílcích a popelu tolik dioxinů jako jich všechny zdroje vypustí do ovzduší. Z hlediska životního prostředí je tedy velice důležité to, co se bude dít s popílkem a jak bude provozovatel spalovny bránit jeho únikům do okolí.

Zajímavé také je, jak zástupci Skupiny ČEZ neví, kolik dioxinů vlastně bude spalovna emitovat do ovzduší. V dokumentaci EIA je 0,04 g TEQ/rok, ale v poslední době začali používat údaj 0,07 g TEQ/rok. To je v případě dioxinů sakra rozdíl. Jen pro srovnání: Doporučený limit pro roční příjem dioxinů pro jednoho člověka je 0,000000051 g TEQ/rok. ČEZ by si měl v těch dioxinech udělat pořádek.

Závěr

U recyklačních zařízení a kompostáren velikost nehraje roli, mohou být menší a rozesetá po celém kraji, zatímco u spalovny ano a to vyžaduje svážení odpadů z velké vzdálenosti do jednoho centrálního provozu. Z toho plynou problémy s dopravou odpadů.

Spalovna u Mělníka je zbytečná, velká a spalování odpadů je z hlediska životního prostředí stejně škodlivé jako jejich skládkování. Navíc nás skládek nezbaví. Na skládku bude potřeba uložit třetinu odpadů, které zbydou po spálení 320 tisíc tun. Ročně tedy bude nutné skládkovat 112 tisíc tun popela, škváry a popílku s těžkými kovy, dioxiny a dalšími toxickými látkami.

RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí Arniky – programu Toxické látky a odpady

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter