GALERIE: Dům U Zlatého beránka

Dům U Zlatého beránka se rozkládá na dvou středověkých parcelách v centru města Mělníka na nám. Míru. Jako hostinský je zmiňován již v roce 1592, kdy byl nazýván Lelátkovský podle svého majitele Jiřího Lelátka, který v tomto roce zemřel. Jeho historie je však ještě o několik století starší.

Zásadní přestavbou – z původního barokního hostince U Zlatého beránka na hotel – prošel dům v letech 1892 – 1894, kdy byl slavnostně otevřen. Původně barokní dvoupodlažní hostinec s mansardovou střechou a podloubím jeho tehdejší vlastníci manželé Karel a Emilie Stádníkovi nechali přestavět na třípodlažní hotel se společenským sálem a velkou restaurací s průčelím v historizujícím slohu.

Na konci devatenáctého století zde provedli v místě a čase obdivuhodné dílo. Velkorysou a nákladnou přestavbu provedli s citem a pečlivostí a podařilo se jim zachovat domu jeho genius loci.

Na datum dokončení přestavby odkazuje i letopočet vytesaný do plastiky z hořického pískovce, která je umístěna na novém štítě budovy.

Budova je hodnotnou součástí intaktně dochované východní fronty hlavního mělnického náměstí a zastupuje zde eklektickou architekturu konce 19. století.

Prostory hotelu v té době využívali pro svá jednání i Mladočeši, kteří se sdružovali v „Občanské jednotě“ a byli jednou z hlavních politických stran na Mělníku.

Stádníkovi hotel neprovozovali vždy ve vlastní režii. Mezi světovými válkami byl nájemcem hotelu pan Gregor, který byl známý tím, že měl v oblibě holuby. Často stával na náměstí před hotelem a své oblíbence krmil zrny kukuřice. Nadívaná holoubátka ostatně patřila k vyhlášeným specialitám jeho kuchyně. Ve 30. letech 20. století vedla hotel paní Gregorová. Hotel v té tobě měl na vývěsním štítě název Hotel Gregor.

Rodina Stádníkových vlastnila dům až do roku 1960, kdy na základě rozhodnutí finančního odboru ONV došlo k přechodu nemovitosti do vlastnictví státu.

V následujících letech zde dále hospodařily Restaurace a jídelny Čelákovice, po reorganizaci Restaurace a jídelny Mělník s.p.

Objekt sloužil dál jako restaurační zařízení, vařila se převážně jídla klasické české kuchyně. Ve dvou patrech bylo i nadále zachováno dvanáct hotelových pokojů. Prostorný sál směrem do dvora sloužil k pořádání zábav, plesů, čajů a schůzí různých spolků a politických stran. Sál byl osvětlen velikými okny do dvora, v úrovni 1. patra byly na protějších stěnách balkony. Dole bylo pódium pro hudbu. Ploché pilastry s antikizujícími hlavicemi byly pokryty zrcadly. Strop byl byl zdoben bohatou štukovou profilací v historizujícím slohu konce 19. století.

Právě v této době byly na budově prováděny velmi necitlivé zásahy, které byly při rekonstrukci fasády v roce 2012 náročně napravovány.

Až po více než třiceti letech byl dům vydán potomkům původních vlastníků – Vladimíru Stádníkovi a Evě Brehmové, kteří jej následně převedli na další majitele. Ti hotel dlouhodobě, až do roku 2006, pronajali mělnickému hostinskému Vladimíru Nývltovi. V roce 2000 hotel i s nájemcem koupil Josef Kowanda. Ten pak po skončení nájmu pana Nývlta, započal v roce 2007 s rozsáhlou rekonstrukcí, kterou zajišťoval jeho syn Petr.

V té době byl již připraven jak projekt rekonstrukce hlavní budovy, tak projekt na znovupostavení budovy na nádvoří, pracovně nazvané Malý beránek. Autorem obou citlivě zpracovaných projektů byl projektant Milan Drechsler.

Cílem rekonstrukce byla postupná obnova veškerých historických prvků objektu a vrácení hotelu jak jeho původní podoby, tak i funkce.

V současné době je provedena kompletní rekonstrukce střechy, jejíž obnova byla zřejmě nejnáročnější a nejsložitější akcí v rámci památkové zóny města Mělníka za posledních několik desetiletí.

Obrovskou práci zde odvedli Jaroslav Kubů se svými tesaři a Ing. Václav Fidrant, jehož firma prováděla zámečnické práce, ve výborné spolupráci se společností ŠNAJDR stavby Mělník, s.r.o. Zbyňka Šnajdra. Ta prováděla veškeré ostatní stavební práce a stavbu koordinovala. Třešinkou na dortu pak bezesporu bylo provedení klempířských prací a položení břidlicové krytiny, které excelentně realizoval Luděk Cholt.

Došlo také ke kompletní obnově fasád do náměstí Míru a obou bočních fasád. Fasáda do dvora na svou obnovu, která je spojena s rekonstrukcí společenského sálu v prvním patře, hostince v přízemí a výměnou všech oken, ještě čeká.

Původní fasáda byla v průběhu let velmi zjednodušena a znehodnocena. Zmizely bosáže po stranách domu i ze středového rizalitu, které byly v obou patrech otlučeny a nahrazeny hladkou omítkou, čímž došlo k rušivým zásahům do celkového vzhledu budovy.

Obnova a zhotovení chybějících bosáží nebylo jednoduché. Nejprve bylo třeba, ve snaze o dosažení co nejvěrnější původní podoby fasády, dát dohromady jejich přesné rozměry a umístění. Této nesnadné práce se skvěle zhostil mělnický projektant Jiří Černohorský, který postupoval přesně podle původního projektu manželů Stádníkových z r. 1894 a podle starých fotografií z archivu současného mělnického kronikáře Martina Klihavce. Celý projekt střechy i konečnou podobu fasády dovedl Jiří Černohorský ve spolupráci se statikem Ing. Jiřím Turečkem a Ing. arch. Leopoldem Vydrou do zdárného konce.

Ke zhotovení forem pro odlitky a nových odlitků poničené štukové výzdoby fasády se podařilo získat mistra štukatéra Miroslava Krátkého, odborníka, který se po dobu třiceti let podílel na obnově památek Pražského hradu. Kamenné prvky zhotovili kameníci spol. Kámen Ostroměř. Za velmi zdařilé a dokonalé provedení obnovy původní fasády vděčí Zlatý beránek kumštýřům ze společnosti Zbyňka Šnajdra, na kterých bylo vidět, že svojí práci dělají s láskou. Z historických fotografií bylo patrné, že v místě vchodu do restaurace kdysi bývalo okno. To bylo při výměně všech oken znovu vráceno na původní místo. Nová okna na čelní fasádě byla zhotovena z dubového dřeva podle dobových fotografií. Jejich zhotovitel majitel truhlářství Petr Paul okna vyráběl postaru a dokázal realizovat i jejich zdobení v souladu s dobovými originály.

Podle torza historické mříže zhotovil kovář Martin Šťasenka věrné duplikáty pro sklepní okénka hotelu, která byla obnovena včetně rámečků kolem nich. Repasí prošly i mříže na vstupních vratech. Téměř na všech uvedených pracech se také významnou měrou podílel zednický mistr Jan Hegenbart s pečlivostí a fortelem sobě vlastním.

Samostatnou kapitolou rekonstrukce hotelu Zlatý beránek byly a jsou sklepy nacházející se pod objektem. Podzemní prostory přinesly nejedno překvapení, včetně objevu dosud neznámých sklepení a zasypaných vstupů. Tyto vstupy vedou jak pod náměstí, kde se předpokládá napojení do centrální chodby, která vede ke studni na nám. Míru z druhé strany, tak i směrem k Pražské bráně. Sklepy plné suti a odpadků, byly čištěny několik let. Jejich obsah byl i z těch nejníže položených míst vynášen ručně a plněn do přistavených kontejnerů. Těch bylo odvezeno mnoho desítek.

Dnes již víme, že dům má sklepy nejméně ve třech podlažích. Toto po mnoho desetiletí nepřístupné podzemí se podařilo JUDr. Petru Kowandovi objevit jen díky neocenitelným radám poskytnutým RNDr. Vladimírem Havelkou. Obnova Zlatého beránka měla i své drobné příběhy jako byl ten o vzniku slunečních hodin. Při pohledu z Palackého náměstí na velikost štítu Beránka Petra Kowandu takřka na poslední chvíli napadlo umístit na plochu mezi okny sluneční hodiny.

Na jejich vzniku spolupracoval s přítelem slunečních hodin Ing. Milošem Noskem, který hodinové čáry rozkreslil, stanovil azimut a osadil ukazatel, a s akademickým malířem Davidem Říhou, který za pomoci své rodiny vytvořil jejich konečnou podobu.

Původním záměrem, bylo namalovat nad hodiny Slunce s obličejem. Vyzkoušeno bylo několik variant, ale teprve při pohledu na malou dlouhovlasou holčičku, která pod hodinami procházela, napadlo Petra Kowandu namalovat jako symbol běhu času a pomíjivosti života dvě tváře ženy. Stejně jako Slunce je i žena dárkyní života. Tvář dítěte symbolizuje začátek, zrození, východ Slunce, tvář ženy ve stáří je pak symbolem konce, Slunce zapadá, život končí. Hodiny po celou dobu odměřují jeho čas.

Přesto, když se pohledem dívá zpět, vidíme v jejích očích radost a štěstí, protože život je krásný. VITA PULCHRA EST.

Při řešení všech detailů vždy poskytl neocenitelnou pomoc Jiří Černohorský. Velkým přínosem pro realizaci první etapy rekonstrukce byla také pomoc zástupců památkové péče Mgr. Markéty Fošumové, Ing. Alexandry Burešové, Ing. Jana Žižky a především Mgr. Jany Stojanovové, která stála před lety u zrodu projektu, tak i při dokončení této jeho etapy. Ti všichni se svými cennými odbornými radami významně podíleli na počátku obnovy Zlatého beránka.

 

Záznam pro hodiny je uveden v katalogu na odkazu: http://astro.mff.cuni.cz/mira/sh/sh.php?evc=ME_35

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter