Srovnávací snímky z let 1906 a 2020.
Na snímcích je v pozadí Pražská brána, ještě před rekonstrukcí, bez věžních hodin. Koncem 19. století a v prvním desetiletí století dvacátého byla brána v neutěšeném stavu, kdy vedení města nakonec přistoupilo k opravě a restaurování objektu. V letech 1916 až 1920 byla brána restaurována pod vedením pražského architekta Kamila Hilberta (který také v roce 1929 dokončil přestavbu a dostavbu svatovítského chrámu). Před tím se také pod jeho vedením uskutečnila přestavba chrámu sv. Petra a Pavla v Mělníku. Objektu brány byl tak vrácen pravděpodobný vzhled, který měl v dobách vrcholné gotiky. Byly zde osazeny znovu věžní hodiny s cimbály . Střecha dlátkovitého tvaru s námětky a vikýři pro bicí zařízení a cimbály hodin byla pokryta prejzovou krytinou. Byly zrestaurovány pískovcové nárožní kvádry obvodového zdiva a restaurována kamenná ostění okének, střílen a ostění hodinových ciferníků. Venkovní fasáda objektu byla v průběhu doby několikrát opravována. Do roku 1927 byl v nejvyšším podlaží brány osazen vodojem, který zásoboval samospádem vodou objekty v nejvyšší části města. V 60. letech 20. století byla Pražská brána přeměněna na uměleckou galerii, zásluhou akademického malíře Vladimíra Veselého a LŠU – malířský obor. V současnosti je zde Galerie ve věži s kavárnou.
Uprostřed snímků je dvoupodlažní dům obchodníka Václava Haupta, v jednom volebním období i purkmistrem města. V přízemí byly umístěny obchody, v patře prostory pro bydlení. Vedle domu vlevo je oplocená Hauptova zahrada, jejíž plocha končila až u parčíku se sochou Karla IV. v tehdejší Vlasákově ulici ( později ul. Jana Švermy, nyní ul. Jaroslava Seiferta). Socha byla v parčíku osazena v roce 1878. Věnoval ji městu Jan Eduard rytíř z Neubergu, V zahradě obchodníka Haupta býval umístěn dřevěný altán v historizujícím slohu. Počátkem 30. let 20. století byla zahrada rozprodána na stavební parcely. Hned vedle Hauptova domu byl postaven v roce 1932 obchodní dům Baťa podle projektu arch. Miloslava Drofty, v roce 1934 dům s vinárnou a lahůdkami pana Šafránka podle projektu arch. Rudolfa Svobody. Obojí ve funkcionalistickém stylu. Uliční čára byla posunuta směrem do náměstí. Proluka mezi oběma objekty měla sloužit jako průjezd z Kalova náměstí do ulice Palackého. K realizaci však nedošlo. Před původní Hauptův dům směrem do náměstí byla provedena jednopodlažní přístavba s oblým rohem a terasou. V přístavbě byla umístěna prodejna cukrovinek Rudolfa Pachla RUPA a prodejna firmy Moravia. V 50. letech 20. století byla v objektu umístěna prodejna skla a porcelánu n .p. Domácí potřeby. V současné době je zde zlatnictví.
Ulice 5. května ( kdysi Pražská).
Vedle Pražské brány na pravé straně je obchod materialisty (drogisty) pana Antonína Zimáka ( čp. 51), před ním tam byl obilní obchod Ludvíka Krause. Později tam byla prodejna drogerie, v současnosti je zde oční optika.
Další domy směrem ke Karlovu náměstí: pekařství Josefa Beneše (čp. 50), před tím zde působil Alois Kavka – soustružnický mistr (nar. 1858).
V čp. 49 byl obchod s látkami pana Hainze (později bratrů Rubinových), majitelem domu byl zprvu Václav Husa (nar. 1861).
Několikrát přestavovaný byl velký obchodní dům čp. 48 s hračkami a domácími potřebami Josefa Živného. Před tím tam působil mydlář Josef Straka (nar. 1831), který měl později mydlárnu nad náměstím Karla IV. a dům na protější straně ul. 5. května. Populární byla cukrárna v čp. 47 „U Havlíků“, před tím tam bylo krupařství Václava Jandy (nar.1885). Po znárodnění zde byla mléčná jídelna a občerstvení n.p. Potraviny.
Na rohu Tyršovy ulice je dům čp. 46 s koloniálem „U Jizbů“ majitele Josefa Knappa (nar. 1870), později galanterní obchod Karla Rohlíka (nar. 1874). Na rohu ulice je obchod Vojtěcha Beera. V roce 1937 byl zbourán a v roce 1938 jej přestavěli na obchod s klenoty pana Bendy, po znárodnění zde byly Klenoty n.p., květinová síň a j.
V 60. letech 20. století byly domy čp. 48, 49 a 50 zbourány kvůli závažným statickým problémům. Celá desetiletí zde byla proluka, která byla využívána jako provizorní tržnice (lidově se jí říkalo Vokálplac).
Celá pravá strana ulice 5. května byla postupně zbourána, zůstal pouze dům čp. 51 ( drogerie, dnes prodejna oční optiky) a levá část ulice. Na prostranství pod bývalými hradbami podél ulice 5. května byl během 70. let minulého století postaven areál sekretariátu OV KSČ (dnes Střední zdravotnická škola) a budovy státních úřadů. Sekretariát OV KSČ býval v objektu sanatoria MUDr. Emila Radnice ( za protektorátu sídla Hitlerjugend) v ulici J. Seiferta (dnes ZŠ praktická a ZŠ speciální).
Na rohu Tyršovy ulice a Karlova náměstí stávala hospůdka pana Jansy, kterou koupil a nechal přestavět obchodník s obilím Antonín Oplatka v roce 1875 na velký dům v historizujícím stylu. Dům postavila firma Dobroslava Klusáčka. Později jej koupila Živnostenská banka a zřídila si tam pobočku. Po znárodnění byla budova přidělena OÚNZ Mělník a až do roku 1983 zde bylo umístěno zubní ambulatorium. Při výstavbě objektů VVS v 80. letech 20. století budova sloužila jako zařízení staveniště, nakonec byla zbourána.
Text a reprofoto: Karel Lojka
