Víte, že? …Kadlín

V obci, která se nachází zhruba 20 kilometrů od Mělníka, naleznete několik zajímavých expozic, jež dokládají zemědělské a hospodářské využití venkova v průběhu několika historických období.

V prostorách obecního úřadu Kadlín tak lze navštívit například expozici venkovského kováře včetně kovárny
s autentickým vybavením. Návštěvníci uvidí řadu nástrojů a pomůcek, které potřebovali kováři ke své práci – kovadlinu, kovářská kladiva i ponk opotřebovaný stoletým užíváním.

Vedle kovárny se návštěvníkům nabídne pohled i do domácnosti kováře, jenž byl v dobách minulých váženým a žádaným řemeslníkem. Žil v každé vesnici a kromě svého řemesla se mnohdy vyznal také v ranhojičství i léčení dobytka. Kovářka se věnovala péči o domácnost, ale také pomáhala s léčivými bylinami. Ve světnici kovářova žena uspává dítě, vaří, pere, suší houby a vykonává veškeré domácí práce.

Na dvoře je instalována expozice zemědělského nářadí a techniky – tedy strojů, které zemědělci využívali
k úpravě půdy před setím a sázením: pluhů, smyků, vláčecích brán a válců. Ale historie dýchá i ze strojů, které zemědělci využívali ke sklizni – z fukaru na čištění obilí i mlátiček. Nejvíce v ní však jsou zastoupeny potažní vozy – žebřiňáky, fasuňky a saně. Povozy měly totiž v každé zemědělské usedlosti významné postavení – doprava materiálu v hospodářství byla nezbytnou každodenní činností.

Unikátní je samostatná expozice motyček – nachází se na půdě budovy vedle úřadu a prezentuje jeden z nejdůležitějších pracovních nástrojů našich předků. Motyky byly zpočátku používány k hrubé práci s půdou – ke kypření, které nahrazovalo orbu, postupně byly motyčky uzpůsobeny k obdělávání různých druhů plodin – zeleniny, okopanin, pro práci ve vinici a chmelnici, sloužily k pletí i zakopávání.

Na výstavu motyček volně navazuje výstavka polních plodin. Kromě těch, které rostou na současných lánech, jsou tu ale k vidění i takové, jež se již běžně nepěstují. Staré jutové pytle skrývají šustící poklady v podobě základních polních plodin – můžete si sáhnout na žito, pšenici, ječmen, lněné semínko, kukuřici i hrách, promnout je v rukou, očichat a napodobit tak rituál našich předků.

Stěny zaplňují staré kosy, cepy, hrábě, vidle a instalováno je i 15 různých decimálních vah. Na půdě se prolínají různé zvuky a vůně, víří prach. A historie? Je zde na dosah.

red

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter