Okamura a jeho SPD spěje k obdobnému vítězství jako v Německu AfD

Na vernisáži výstavy Václava Sádovského ve Státním okresním archivu na Mělníku jsem se setkal s dlouholetým přítelem a svěřil jsem se mu, že v těchto volbách mám obrovské dilema, koho budu volit. On se na mě podívá a povídá, že žádné nemá. „No, ty, co tady dvacet let kradli, určitě volit nebudu. Bolševiky nemůžu, tu hrůzu si pamatuji ještě dost dobře. Babiše taky ne, fabrikant, který tvrdí, že je sociální, že nezneužívá daňových či jiných zákonů či dotací, je lhář…No, asi toho Okamuru.“

Rozhovor, který reálně proběhl, může reprezentovat širší fenomén. Tomio Okamura, objektivně xenofob, eurofob a populista, jak říká Andrej Babiš, člověk, který slíbí vše, představuje pro mnohé nespokojené lidi, jediný autentický a nezprofanovaný protest. Je dost důvodů domnívat se, že politik, který dovedně pracuje se strachem z migrace a dokáže se tvářit jako jediná skutečná alternativa, míří víc než k šesti sedmi procentům, jež mu přiznávají průzkumy.

Indicie? Okamura si vede nejlépe ze všech českých politiků na sociálních sítích. Stránku SPD – Tomio Okamura sleduje 265 tisíc lidí. Tolik návštěv nemá ani Andrej Babiš se svým týmem. Okamura úspěšně oslovuje mladé lidi, což době ilustrují výsledky projektu studentské volby. Na učilištích Okamura suverénně vyhrává ziskem 29 % hlasů. Mimoto Okamura výborně zvládá žánr „beseda před vesnickou hospodou“ a úspěšně oslovuje starší lidi, kteří na sociálních sítích nejsou. Dokáže tak zaujmout voliče napříč generacemi. Okamurovo kouzlo spočívá v tom, že nabízí protestně, ba negativisticky naladěným voličům to, co u ostatních stran nenajdou – vlastní konspirativní svět. Žádná strana neobsahuje tak dokonalou skupinu, která by se dala nazvat čtenáři konspirativních webů, která čítá stovky tisíc lidí. Okamura si dává záležet na tom, aby zdůraznil, že všichni kromě něj lžou, že „oficiální“ média jsou cenzurována. Když jsem mluvil s lidmi, kteří jsou u jeho volebních stánků, zjistil jsem, že velká část žije ve zvláštním vesmíru. Slyšel jsem vážně, že v Česku jsou statisíce migrantů a že nám to vláda a oficiální media tají. Nevyvrátíte jim to, prostě tomu věří. Okamura osobně tento nesmysl netvrdí, ale pronáší věty typu „Všichni víme, že nám Sobotka a Babiš posílají další nelegální migranty mimo kvóty“, takže své voliče v jejich bludu utvrzuje. Dovedně je uzavírá do konspirační bubliny, uvnitř které je děsí, a zároveň jim nabízí záchranu. Může tak přitáhnout nakonec i ty, kdo jsou naladěny protisystémově, že zatím vůbec nevolili, podobně, jako se povedlo v Německu AfD ( Alternative für Deutschland).

Okamura vystihl, že se celková nálada ve společnosti rychle mění. V celé Evropě se prosazují tendence proti konceptu lidských práv. Utrapravice posiluje. U nás se sice zdá, že by tyto trendy mohly být potlačeny tím, že extrémně protimigrační a protimuslimská rétorika oslovila skoro všechny demokratické strany a z extrému se tak stala norma. Ovšem pozor. Vzpomeňme na slovenské volby v roce 2013. Tam premiér Robert Fico, tak silně brojil proti migraci, až voliče vyděsil natolik, že se poohlédl po skutečném xenofobovi. Poptávka po něčem, co je extrémnější než vlastní extrém, bude i u nás. Okamura může jít dokonce ještě výš než Marián Kotleba. Legitimitu čerpá přímo z nejvyšších míst. Miloš Zeman se ho nejen neštítí, ale dokonce doporučuje své privátní straně SPO (Strana práv občanů, dříve Zemanovci), aby s nimi uzavírala koalice (krajské volby 2016). S nadsázkou se dá říci, že každý volič Miloše Zemana je potenciální volič Tomia Okamury.

Ano, můžeme si dělat legraci z toho, že strážce české identity je poloviční Japonec, ale může nám rychle dojít humor. Mix razantní, jednoduché odpovědi na otázky migrace a uspokojování poptávky po „skutečném“ protestu proti establishmentu, dává Okamurovi netušený potenciál. Netušený proto, že je možné, že řada lidí nepřiznává, že nakonec Okamuru bude volit. Ne proto, že by se báli perzekuce nebo se snad styděli. Ale chtějí to těmstranám včetně hnutí ANO nandat, takže nespolupracují ani s agenturami, které považují za součást establishmentu.

Hlas pro Okamuru si schovávají jako formu partyzánského útoku ze zálohy. Prognóza: SPD je černým nebo lépe řečeno hnědým koněm letošních voleb.

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter