Prezidentský kandidát Michal Horáček: „Psaní se nikdy nevzdám“

Známý textař Michal Horáček začátkem listopadu loňského roku ohlásil svou kandidaturu na úřad prezidenta České republiky. Od té doby křižuje  republiku a diskutuje s občany. Ve středu 22. března navštívil Mělník a Měsíčníku Mělnicko poskytl exkluzivní rozhovor.

Dnes se účastníte na mělnickém náměstí Světového dne vody, a tak se nabízí otázka – co vy a voda?

„Dá se říct, že mě voda provází na každém kroku. Bydlím v Roudnici nad Labem, v jejímž názvu se objevuje, často jezdím do Mělníka na soutoku Labe s Vltavou… Voda nás prostě spojuje víc, než si mnohdy uvědomujeme. Je zásadní pro naše životy, její kvalita pochopitelně ovlivňuje i jejich kvalitu. Protože jí stále více ubývá v budoucnu se stane strategickou surovinou. Zejména v Africe, z níž část migrační vlny směřuje do Evropy. Tím spíše si musíme uvědomit, jak je to vzácná tekutina, se kterou je potřeba začít náležitě hospodařit a také se k ní lépe chovat.“

O vašem hezkém vztahu k vodě svědčí vybudování kašny na veřejném prostranství v těsné blízkosti vašeho domova.

„Říkám si – když mohu, proč bych nepřispěl městu, v němž žiji!? Kromě této kašny jsem zde nechal vybudovat i zvoničku. Myslím si, že právě tyto tradiční atributy obcí a měst na taková malebná místa patří. Není snad nic příjemnějšího, než si k nim občas vyjít, setkat se s přáteli a popovídat si. Alespoň lidé u nás tak činí, z čehož mám upřímnou radost, protože to byl můj záměr.“

Na Mělnicku se objevuje v krátké době opakovaně. Před nedávnem jste navštívil Mělnické Vtelno, dnes Mělník. Prozraďte něco ze svého programu.

„Po svém krátkém vystoupení na zmiňované prestižní oslavě vody jsem si s chutí prohlédl Senior komplex a setkal se s klienty a zaměstnanci tohoto krásného zařízení. Krátce nato jsem navštívil místní hasiče. K hasičům mám také velikánskou úctu. Podle mého názoru by se mělo o nich daleko více hovořit, neboť mají ve společnosti zcela nezastupitelné místo. O skvělé práci vynikajících profesionálů i členů Sborů dobrovolných hasičů, kteří bez nadsázky vždy dělají něco na víc pro ostatní, jsme se nesčíslněkrát všichni přesvědčili. Pro příklad nemusím chodit daleko, dobře víme, jakou roli sehráli při zdejších povodních. Bez jejich pomoci se zkrátka neobejdeme. Obě setkání se mě velmi líbila a jsem rád, že jsem se mohl jak se seniory, tak s hasiči setkat. Stejně příjemný byl můj podvečerní návrat na náměstí mezi účastníky Světového dne vody a nakonec i beseda s občany v sále restaurace Alabama, kde jsem odpovídal na otázky ohledně mého ohlášení kandidatury na úřad prezidenta a programu, kterému bych se v případě mého zvolení chtěl věnovat. Zajímá mě, jak lidé žijí, co je trápí a jaké mají touhy. Potřebuji co nejvíce pochopit Česko,  a to se nedá jinak udělat, než jezdit a jezdit po nejrůznějších místech po celé republice, setkávat se a hovořit s lidmi.“

Jak se přihodí, že člověk začne uvažovat o kandidatuře na nejvyšší státní post?

„Nedá se říct, že by to bylo dílo okamžiku. V posledních letech u mě narůstá znechucení a zklamání z toho, jak je úřad prezidenta České republiky zastáván. Netýká se to jen pana Zemana, ale i předchozího prezidenta. Mám o tom jiné představy. Ostatně ústava říká, že první povinností prezidenta je zastupovat stát. Soudím, že to má být důstojné, dobré, elegantní. Zkrátka, co nejlepší, abychom se cítili dobře, když za sebe vysíláme svého zástupce kamkoli do světa, na kterého semůžeme spolehnout a odvede za nás dobrou službu. Aby si tam mohli říct, hele ti Češi jsou zajímaví a dobří lidé… To se ale zatím vůbec nedaří. To je první z mnoha důvodů, které bych chtěl změnit a proč jsem také ohlásil svou kandidaturu.“

Se svou „misí“ křižuje republikou. Kolik takových setkání máte za sebou?

„Přesně to spočítané nemám. Řekl bych, že jsem dosud navštívil zhruba 200 měst a obcí. Na všech místech strávím vždy celý den. V této souvislosti bych chtěl uvést, že dnem ohlášení své kandidatury (3. listopadu 2016) jsem zřídil veřejný transparentní účet. Každý, koho to zajímá, se tak může přesvědčit o tom, že si kampaň platím výhradně sám a na co prostředky vynakládám.“

Kolik jste utratil?

„K dnešku je to 1 100 tisíc korun. Pro zajímavost, stejnou částku stála jen třídenní nedávná návštěva prezidenta Zemana na Olomoucku. Jen s tím rozdílem, že si ji pan Zeman nehradil ze svého… Jsem ekonom a jakoukoli investici několikrát zvážím, otočím v ruce každou korunu, snažím se o co nejefektivnější využití svých financí. Stejné povědomí by měl mít i pan prezident a nespoléhat na to, že to někdo za něj zaplatí z naší společné kasy.“

Jak vaši kandidaturu přijala kulturní fronta?

„Kolegové mne vesměs výrazně podporují.“

Spousta obyčejných lidí vám fandí a ráda by vás viděla na Hradě. Nehrozí však, že v případě vašeho úspěchu přijdou o vynikajícího textaře?

„ Doufám, že ne. Jsem a zůstanu především umělcem. Když už mám nějaký ten nápad, dobře vím, jak je to vzácné. Dobrých nápadů není až tolik a když už  člověk nějaký má, musí si ho ihned zapsat a potom s ním pracovat. Když vás napadne třeba v polospánku ve dvě ráno, je třeba si to na nočním stolku poznamenat a následně rozvíjet. Chci tím jen říci, že psaní mne baví a určitě se ho nevzdám, ať se stane cokoliv.“ (Smích)

Děkuji za rozhovor.                                                                                                                                                                   Otto Lokaj

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter