Světlem psaná písmena z mělnických zákoutí v archivu

Výtvarnice Adriana Rohde Kabele ve Státním okresním archivu Mělník vystavuje fotografie z cyklu Abeceda Mělníka aneb Mělník jinak. Výstava potrvá do 23. ledna příštího roku.

Původem slovenská umělkyně, která v Mělníku zakotvila před devíti lety a angažuje se zde v řadě projektů a aktivit, svou právě vystavovanou fotografickou abecedu začala „psát“ v roce 2012, když se z okraje města přestěhovala přímo do jeho centra – na náměstí Míru.

Jak vystavovaná série fotografií vznikla?

Při každodenním ranním venčení pejska jsem neskutečně obdivovala místa kolem vyhlídky a to, jak se krajina proměňuje. Ze stínů různých předmětů se přede mnou začala ‚vyloupávat‘ písmena, takže jsem se rozhodla, že je budu záměrně vyhledávat v různých částech budov.

Nejprve jsem si tím jen zpestřovala venčení, poté jsem nacházela nové a další podoby písmenek. Našla jsem lepší a přefotila si je, to hledání bylo pořád zajímavé. Tohle je výběr nalezených písmen z období dvou let.

Myslím si, že to může být zajímavé i pro ostatní lidi z Mělníka. Jestli je to přiměje dívat se kolem sebe jinak a zkoumat, jestli poznají místa, kde byla jednotlivá písmena vyfocena.

Fotografie tedy mají i praktické využití?

Nacházení písmen v abstraktních věcech je práce pro pravou mozkovou hemisféru a dá se využít při trénování paměti. Mnoho lidí ta písmena třeba nevidí, jsou to ti, kteří mají problémy s koncentrací, se soustředěním. Například senioři s Alzheimerovou chorobou nedokážou vnímat abstraktně, ale díky těmto obrázkům u nich můžeme aktivovat pravou mozkovou hemisféru, která u nich právě většinou onemocní. Mám s tím zkušenosti, protože jsem tyto fotografie již vystavovala v Centru seniorů Mělník, kde jsem pracovala.

Z centra seniorů jste však již po sedmi letech odešla. Jaké aktivity na Mělníku ještě máte?

Pořád zde jednou nohou zůstávám – spolupracuji s kulturním centrem Mekuc a pokračuji v pravidelném trénováním paměti pro veřejnost. Po dvou letech jsme tyto akce zintenzivnili, protože zájem o ně je velký a stále narůstá. Trénování paměti v Masarykově kulturním domě navštěvuje přibližně 15 lidí ve věkovém rozmezí od 65 do 85 let. Můžeme tak seniorům, kteří žijí ve svém domácím prostředí, nabídnout další volnočasovou aktivitu.

Kromě toho budu opět od ledna vést v Rodinném centru Kašpárek výtvarné programy Pastelka pro předškolní děti – budu na to mít čas, protože jsem nyní na volné noze. Od září se také věnuji terapii barvami, což je terapeutická aktivita určená pro široké spektrum generací. Chodí tam maminky na mateřské i babičky – běžná veřejnost, která si chce odpočinout od každodenního uspěchaného života.

Kde jinde nyní lidé mohou vidět vaše obrázky?

Dělám zejména ilustrace knih. Zrovna v pondělí vyšla v nakladatelství Volvox Globator knížka Hráči od Karla Poláčka s mými barevnými ilustracemi. Jsem ráda, že to vyšlo barevně a myslím si, že to bude nejlepší dárek pro mé blízké. Spolupracuji i s nakladatelstvím Maťa, kde mi letos vyšli rovněž Poláčkovi Muži v offsidu a loni Romance pro křídlovku od Františka Hrubína.

Jiří Janda

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter