OKÉNKO STAROSTY: Babiš trne hrůzou, že může být obviněn v jiných trestních případech

Eventuálně vláda s KSČM a SPD není projevem extremismu, ale odporem proti bývalým vládám.

Neúspěch jednání o sestavení vlády mezi ANO a ČSSD za podpory KSČM v pozdních čtvrtečních večerních hodinách byl zdánlivě překvapivý, ale možná zákonitý. Ještě pár hodin před krachem přinášela média zprávy ze zákulisí vyjednávání, že Andrej Babiš je ochoten splnit nepřekročitelnou vyjednávací podmínku sociálních demokratů a přenechá jim ministerstvo vnitra. S těmito uklidňujícími vzkazy „od významných členů ANO“ v ruce se pak Jan Hamáček a Jiří Zimola dostavili na čtvrteční schůzku, kam Babiš dorazil rovnou z odpočinkového pětidenního pobytu na Kanárských ostrovech. Během jednání se ukázalo, že o přenechání vnitra partnerům šéf ANO vůbec neuvažuje a není k němu ochoten. To byl konec rozhovorů, neboť dál nebylo co řešit: pro ČSSD je účast v Babišově vládě bez možnosti držet vnitro vyloučenou věcí. Citlivost tématu je dána zejména tím, že premiér v demisi a faktický majitel miliardového koncernu Agrofert Andrej Babiš je momentálně trestně stíhaný kvůli podezření, že spáchal spolu se šéfem poslaneckého klubu ANO Jaroslavem Faltýnkem, některými členy své rodiny a dalšími kolegy z Agrofertu dotační podvod při stavbě své monstrózní farmy Čapí hnízdo. Sociální demokraté už byli ochotni ustoupit z požadavku, že trestně stíhaný člověk by vůbec neměl být premiérem, ale trvali na tom, že aspoň nesmí mít vliv na rezort, pod nějž spadá policie, která jej a jeho rodinu stíhá.

Jejich vysvětlení jsou různá: od obavy, že by mohl chtít Babiš ovlivňovat tlakem na policii svou kauzu, až po zdůrazňování symboliky – že i když by Babiš případ nezkoušel ohnout, jde o signál společnosti, že „trestně stíhaný“ politik a „vnitro“ nemohou být v jednom pytli.

Faktem je, že ČSSD nebere v potaz, že“Čapí hnízdo má v rukou státní zastupitelství, nikoli policie,“ na což upozornil i premiér v demisi. Případ skutečně vede státní zastupitelství a policie je pod jeho dozorem, nicméně to otevírá otázku, proč vlastně Andrej Babiš o vnitro stojí tak moc, že kvůli němu potopil zdánlivě nadějně rozjeté jednání o své plnohodnotné vládě. Na tohle mají odpověď lidé z premiérovy blízkosti, kteří upozorňují, že kvůli dosavadním zkušenostem z angažmá v politice se Andreje Babiše zmocnil neodbytný pocit až obsese, že na něj jeho politický protivník – ČSSD – může do budoucna „chystat kauzy“ a využít k tomu policii.

Fakt, že poslanecký klub ANO složený ze 78 lidí, mezi nimiž je i dost respektovaných a důvěryhodných osobností, nikdy nenavrhl Babišovi, aby se vzdal po dobu stíhání pozice premiéra (což by uvolnilo zablokovaná jednání a straně by se otevřela cesta k dalším partnerům pro složení koalice), svědčí o tom, že Babišův pocit je v ANO sdílený. „Důkazy v kauze Čapí hnízdo nestačí k tomu, aby byli Babiš s Faltýnkem odsouzeni. Proto nemohu vyloučit, že celá kauza je politicky motivovaná,“ sdělila už dřív ke stíhání svého předsedy bývalá ministryně spravedlnosti, dnes poslankyně Helena Válková, a je to hlas, který zní z klubu dlouhodobě a unisono.

Krachem jednání mezi ANO a ČSSD se opět dostala do hry varianta vlády ANO za podpory KSČM a SPD. Pro liberála je to noční můra, ale nutno přiznat, že by to byla varianta logická. Babiš má s komunisty a Okamurou dohromady 115 hlasů, přičemž je to většina nejen matematická, ale i prakticky fungující. A v jistém smyslu také legitimní, protože vyjadřuje vůli většiny českého voličstva. Ač občas chybí programové průniky, jsou zde zásadní průniky hodnotové.

Všechny jmenované strany jsou do jisté míry protestní. Přes rozdíly mají jedno společné: oponují vývoji v letech 1989 až 2017. Komunisté z principu, s nostalgií po socialistické minulosti, Okamura dle zásad módního národoveckého populismu, Babiš pak se snem proměny země ve vlastní firmu, v níž se budou jeho „čaulidi“ cítit báječně. Odlišnosti tady jsou, ale naprosto základní ideové východisko − že tady 27 let fungoval systém, který je třeba odstranit, či alespoň předělat, mají společné. Proto si jsou blízké.

Blízkost přitom není abstraktní. Koalice ANO−SPD−KSČM fakticky funguje ve sněmovně už od voleb. Společné hlasování vyneslo Tomia Okamuru do křesla místopředsedy a komunistům dalo historicky největší vliv i přesto, že získali nejméně hlasů od roku 1989. Ale komunisté a SPD si s Babišem rozumí i jindy: pomáhají mu například, když blokují schůze o problematických krocích jeho vlády − znemožnili schůze o rozsáhlých personálních výměnách, o situaci v GIBS a tak dále.

Není to přitom jen pragmatické spojenectví, jak se Andrej Babiš pokouší tvářit. Poslanci všech stran si báječně rozumí v hodnotovém pohledu na svět. Projevy poslanců ANO při volbě komunistického rozháněče demonstrací Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS nebyly odlišné od proslovů samotných komunistů. Parafrázovaně: Taková byla doba, jen plnil své povinnosti, za socialismu vlastně bylo docela fajn.

Hodnotovou shodu by řada poslanců ANO našla i s Okamurovou SPD. Když o víkendu oznamoval ministr spravedlnosti Robert Pelikán odchod z politiky, prohlásil, že čtyři pětiny poslanců ANO vidí otázku sociálně vyloučených lidí vlastně stejně jako okamurovci. Liberálové obecně hnutí ANO opouštějí. Zmizeli či se stáhli Jiří Zlatuška, exministr financí Ivan Pilný, europoslanci Telička a Ježek. Nyní odchází Robert Pelikán. V hnutí sice stále zůstávají lidé, které lze označit za liberály a ryzí demokraty, například brněnský primátor Vokřál či jeho ostravský kolega Macura, ale je zřejmé, že autentické jádro Babišova hnutí s liberalismem souzní pramálo.

Hodnotový průnik ANO, KSČM a SPD byl asi nejlépe patrný při prezidentské volbě. Voliči se rozdělili na dva bloky, přičemž to byli právě voliči SPD, KSČM a ANO, jejichž hlasy zvítězil Miloš Zeman a s ním všechno, co reprezentuje: autoritářství, nechuť k EU, k liberálnímu pohledu na svět. Proto také prezident už dříve prohlásil, že pokud by zkrachovalo jednání ANO a ČSSD, doporučil by Andreji Babišovi, aby se obrátil o podporu k Filipovi a Okamurovi.

Babiš má tedy prostřeno: prezident by souhlasil a KSČM a SPD se znovu nabídly, že jeho vládu podrží. Proto nakonec neúspěch jednání s ČSSD nakonec nebyl takpřekvapivý, jak se zdálo. Liberálovi se to neříká lehce, ale znovu: pokud Andrej Babiš vládu za podpory KSČM a SPD vytvoří, bude to nejen stvrzení faktického stavu, ale i stvrzení naladění velké, zřejmě většinové části české společnosti. Říká se, že by to znamenalo „spolupracovat s extremisty“, ale je nutné přiznat, že ve skutečnosti by šlo o vládu hodnotové většiny.

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter