OKÉNKO STAROSTY: Funkce ministra průmyslu a obchodu

 

Funkce ministra průmyslu a obchodu – politický obchod za znovuzvolení Bohuslava Sobotky předsedou ČSSD!?

Česká strana sociálně demokratická stála před svým březnovým sjezdem před dilematem, zda v čele strany potvrdit Bohuslava Sobotku, nebo na poslední chvíli do čela strany postavit jinou osobnost – nového volebního lídra.

Vrchní úředník Sobotka a jeho přisluhovači měli oprávněné obavy, jestli v předsednické volbě (bez protikandidáta) dosáhnou nutných padesáti procent. Delegáti sjezdu z některých regionů, jako je jihočeský či jihomoravský kraj, dávali jasně najevo, že se s Bohuslavem Sobotkou volby nedají vyhrát.

Uvědomovali si, že Sobotka paradoxně vtisknul celé ČSSD kus své osobnosti, tedy vzhled vrchního úředníka. Proto Sobotka svěřil sjezd do rukou nejpovolanějším mistrům politického řemesla, skutečným zákulisním stranickým profesionálům, a to pražské trojce – zastupiteli hlavního města Prahy Karlu Březinovi, náměstkovi ministra vnitra Petru Hulínskému a poslanci Evropského parlamentu Miroslavu Poche. Ze sjezdu se měla stát sešlost, která měla fungovat jako sjezd úředníků, v jejímž čele stojí vrchní úředník Sobotka. Podařilo se. Záměru odpovídala i celková atmosféra sjezdu. Tradiční třídenní sjezd se tentokrát smrskl na den a půl. Byl tím zúžený prostor pro debatu s jediným tématem a to „za dveřmi už číhá autokratické zlo v podobě Andreje Babiše“. Způsob řízení vedl k rychlému odvolení.

Apelem sjezdu bylo „buďme jednotní, zvolme Sobotku předsedou, jinak nás Babiš zažene do koutu a zničí“. Také proto vyzněly všechny projevy jako útok na Babiše. Otázky, proč s totalitním zlem sedím ve vládě, popřípadě proč tak vehementně odmítám po volbách vytvořit vládu všech stran proti „totalitnímu zlu“, se neobjevovaly.

Sjezd o nic fakticky neusiloval, za nic nebojoval, nic nechtěl. Smíření s volební porážkou se vznášelo nad celých sjezdem ČSSD jako obtížné břímě. Sobotka tak sjezdem poslal do minulosti nepříjemné otázky o osobní odpovědnosti za prohrané krajské a senátní volby. Je třeba se zde zmínit, že dohoda s pražskou trojkou se formovala ihned po krajských volbách. Sobotka totiž na přání pražské trojky odvolal relativně úspěšného ministra zdravotnictví Bohuslava Němečka a jeho funkci jim „dal“. Ta si na uvolněné místo dosadila svého straníka Miloslava Ludvíka a začala připravovat hlasovací koalici na sjezd. Kraj s nejnižšími volebními výsledky, s nevyjasněnou politickou odpovědností za volby 2016 pomohl sesbírat pro Bohuslava Sobotku nakonec potřebných 67 procent hlasů.

V předsjezdovém období z důvodů mediální masáže musel odvolat premiér Bohuslav Sobotka ministra průmyslu a obchodu, odvolání pak vzal jako vhodnou kartu pro zákulisní sjezdové jednání. Lépe řečeno, jmenování ministra zobchodoval za svou podporu na sjezdu od kraje středočeského. Jan Mládek byl totiž kandidátem Jihočechů, kde si však Sobotka dlouhodobě nerozumí s lídrem této organizace Jiřím Zimolou. Právě podpora delegátů ze středočeské organizace pomohla výrazně k úspěchu Bohuslava Sobotky. Je zde úsměvné, že před pěti lety by za tuto pravděpodobnou dohodu vrchní státní zástupce Ištván nejspíše Sobotku kriminalizoval. Dnes už je to zase jenom politika a o budoucnosti rozhodnou voliči, nikoli scestná interpretace trestního zákona. Ministrem průmyslu pak jmenoval prezident republiky právě Jiřího Havlíčka ze středočeské organizace.

Pro případ, že by Bohuslav Sobotka nebyl zvolen za předsedu strany a volba by se musela opakovat, byla v tiché záloze nominace na miláčka strany posledních měsíců na Lubomíra Zaorálka. Ten v přímé konkurenci s ostatními místopředsedy dosáhl skvělých 85 procent hlasů.

Se Zaorálkem je však jiný problém. Je to tzv. „Pan Opatrný“, což mu na jedné straně umožnilo být ve vrcholné politice 28 let, na straně druhé na něho nikdo dlouhá léta nesázel, protože není velkým bojovníkem a rád se přiklání k zajištěné stranické většině. Pravým

opakem byl kandidát na prvního místopředsedu strany Jaromír Tejc. Sám Zaorálek měl k vystřídání Sobotky relativně blízko už po podzimních krajských volbách, ale nakonec se zachoval standardně a do přímého střetu nešel. I jeho stoupenci ho na sjezdu v Brně podezírali, že je vlastně rád, když si delegáti vybrali Sobotku. Protože to pro něj znamenalo, že nemusí jít do rizika. To však neznamená, že není velkým aspirantem na křeslo po vrchním úředníkovi. Na sjezdu si ČSSD zvolilo podobnou cestu jako ODS na svém brněnském kongresu na podzim 2012. Petr Nečas, jako dnes Sobotka, přes různé technologie moci prosadil souhlas delegátů se zvýšením daní a současně získal podporu tím, že slíbil různým krajským organizacím funkce. Nakonec vyhrál s křehkou většinou a prosadil jednobarevné vedení, kterému scházela schopnost vést stranu v době klíčových voleb. V obou případech to byla a bude cesta ke spořádané porážce.

Je to sice obtížně pochopitelné, ale nabývám přesvědčení, že spořádaná porážka je přesně to, co si ve skutečnosti Sobotkovo vedení ve skrytu duše přeje, a proto ho i dostane.

MVDr. Ctirad Mikeš

starosta Mělníka

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter