Michal Horáček: Lidé by měli mít šanci mě poznat, ptát se i kritizovat

Podnikatel a textař, jehož cílem je stát se příštím českým prezidentem, přijel v pátek v podvečer shánět hlasy budoucích voličů pro přímou volbu do Mělnického Vtelna. Po zajímavé debatě s pěti desítkami návštěvníků pivovaru Neumann u místní třináctky vyprávěl o svých zážitcích z večera.

Jaké dojmy si z dnešního setkání odvážíte?

Setkání s lidmi, zejména je-li to v prostředí hospody, jako to bylo v Mělnickém Vtelnu, je pro mě pokaždé jiné, protože i lidé jsou jiní, atmosféra je jiná a jiné bývají i otázky. Pro mě to je vždycky dobrodružství a také velká čest, že se mohu s lidmi setkat tváří v tvář. Už proto, že vůbec přišli – nemuseli, mohli klidně zůstat doma a dívat se na biatlon.

Je to od nich moc hezké, dnes navíc mimořádně. Bylo tady více lidí, než jsem zažil v jakékoli hospodě, kde jsem dosud vystupoval. I zde se zase a znovu ukazuje, jak domýšlivý je názor pražské ‚honorace‘, že na vesnici žijí pitomci, kteří jenom proto, že jsou strašně hloupí, musí volit inženýra Zemana. Tady jsou lidé úplně stejní, jako třeba v Praze na Malé Straně – někteří mají takový názor a jiní zase jiný. A to mě strašně těší.

Jaká otázka z těch, které tu zazněly, vám připadla důležitá?

Zaujalo mě, že jeden z tázajících říkal to, co si myslím i já – jak velký tady stále je vliv lidí z Prognostického ústavu. On to dobře pojmenoval, měl k tomu i čísla, nebyly to jen nějaké dojmy. Já si také myslím, že ta ‚dvojjediná politická bytost‘, ‚siamské dvojče‘ Klaus – Zeman tady je skutečně sedmadvacet let v těch nejvyšších funkcích a vytváří úplnou ‚nadelitu‘, což je pro mě hrozivé. A potěšilo mě, že na to někdo upozornil a že jsme o tom tématu mohli vést rozhovor.

Proč jste se na svou ‚spanilou jízdu‘ po venkově vlastně vydal?

Situace pro nezávislé kandidáty na prezidenta, tedy pro ty, kteří nejsou nominováni politickými stranami prostřednictvím senátorů nebo poslanců, je obtížná. Zákon o volbě prezidenta republiky je právě novelizován a je zřejmé, že to nezávislí kandidáti oproti minulé volbě budou mít ztížené.

Při podpisu petice už nebude stačit podpis a adresa, ale každý je bude muset doprovodit číslem svého občanského průkazu. Mnoho lidí mi říká, že to pro ně je nepříjemná okolnost a že číslo své občanky nikomu dávat nechtějí. Takže to je těžké, nicméně já jsem loajální občan, tak jsem se s tím smířil a nechci se ucházet u nějakých senátorů nebo poslanců o jejich nominaci. Já jsem člověk, který není z jejich prostředí a který si myslí, že to, jak provozují politiku, není pro Českou republiku přínosné.

Zkrátka se o to musím postarat sám. A kdybych nesehnal 50 tisíc podpisů po místech, jako je Mělnické Vtelno a spousta dalších, tak by ta kandidatura smysl neměla. Bude to těžké, ale já to podstoupím.

Kolik setkání s lidmi už máte za sebou a kolik jich ještě plánujete?

Tento rok jsem od července do dneška navštívil 57 různých obcí. Za poslední léta je to ale hodně přes 200, protože předtím jsem je navštěvoval se svým recitálem, kde jsem ovšem taky mluvil na politická témata.

Zatím jsem měl i jiné povinnosti, ale v nadcházejícím roce se na to soustředím ještě více, budu ještě více a ještě důsledněji jezdit za lidmi. Jenom oni jsou pro mě totiž zajímaví, já nechci žádné prostředníky. Chci mluvit pouze s občany, kteří musejí, jestli to má být poctivé, mít šanci mě poznat, klást mi otázky a kritizovat mě. To je pro mě strašně důležité.

Proč jste z Prahy před lety přesídlil právě do Roudnice nad Labem, která je rovněž součástí našeho regionu?

Roudnice je půvabné městečko. Má historii už z dob Lucemburků, sídlili tam biskupové a stopy toho tam pořád ještě jsou. Je nádherně umístěná pod Řípem a nad Labem. Má unikátní náměstí nepravidelného tvaru směřující z velkého kopce podobně jako Siena v Itálii, a já to tam mám prostě rád. Také proto, že to město je klidné, řekl bych že i voňavé.

Musím říci, že se moc nerozvíjí, za těch sedmadvacet let se tam toho neudálo tolik, jako v jiných městech, ale současně řeknu, že mi to vůbec nevadí. Zachovává si to svoje – je tam sokol, různé spolky, tenisový klub, veslaři, divoká voda a spousta různých jiných krásných věcí. Já jsem tam z Prahy přesídlil a chci tam nejen žít, ale i umřít.

Zůstal byste bydlet v Roudnici, i kdybyste byl zvolen prezidentem?

Řeknu vám svoje přání, ale jak to bude, opravdu nevím. Zaprvé bych napřed tím prezidentem vůbec musel být, a kdybych byl, tak bych chtěl bydlet pořád tam. Je to můj domov, je to hezký dům – obyčejný rodinný dům, byť ve velké zahradě, ale je tam mé srdce. Jsem tam doma a je strašně těžké ten domov opouštět. Chtěl bych tam být co nejvíc.

Jak vám v pivovaru chutnalo místní pivo?

Pivo Leopold bylo fantastické. Já nejsem pivař, ale tohle jsem si objednal ve flaškách. Prakticky nepiju. Dvě malá piva jako dnes jsem nevypil snad půl roku, to je pro mě úplné maximum. Ani na to nejsem expert, ani tomu nepodléhám. Mám jiné neřesti, ale alkohol to není.

Jaké neřesti to jsou?

Kouřím a těžko odolávám krásným ženám.

Jiří Janda

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter