Lidé bděte, aneb bacha na hypotéky

Část III. Exekuce …

V minulé části: manželství Evičky a Adama je v krachu, Adam se odstěhoval ze společného vlastního bytu k rodičům, Evička je bez peněz, banka vyhrožuje se zesplatněním úvěru, rodiče Evičky přispívat nehodlají, přítel Tonda nemůže, má sám málo. Sociální příspěvky od státu nejsou žádné, neboť Evička přeci vlastní nemovitost. Situace se však brzy změní k ještě horšímu…

Jak bylo v posledním díle uvedeno, ještě pořád naši mladí manželé nemohou hradit hypoteční úvěr. Jsou již dva měsíce se splátkou v prodlení a banka je pravidelně každý den otravuje svými telefonáty. Jednoho krásného dne přijde dopis od banky na krásně vyvedeném hlavičkovém papíru s tím, že pokud nebudou uhrazeny dlužné splátky do tří dnů, že zesplatňují celý dluh. Po téměř šestiletém pravidelném splácení se oba naši mladí velmi diví, že z jistiny hypotéky neuhradili téměř nic. Důvodem proč se jistina nesnížila, je fakt, že banky si nejprve zaúčtovávají sjednaný úrok a na jistinu se nesplácí téměř nic. To je také jeden z důvodů proč se lidé dostávají do ohromných problémů, pokud do deseti let musí řešit obdobný problém.

Protože jsou banky již chytré, mají na předmětné dvougarsoniéře nejen zástavní právo, ale i zákaz zcizení a zákaz zatížení dalšími závazky třetích osob. Evička se stále nehodlá svého vytouženého bytu zbavit a tak začíná hledat nějaké alternativní řešení, které by jí pomohlo byt zachránit. Rodiče Evičky už nevydrželi a rozhodli se, že dceři ve svízelné situaci pomohou tak, že si na vlastní chalupu, na které celý život dřeli, půjčí a alespoň část ze závazku vůči bance uhradí. Protože na chatu, chalupu a další nebytový prostor nelze vyřídit hypotéku (hypotéka je pouze pro fyzické osoby a kolaudované bydlení) a také proto, že rodiče jsou v předdůchodovém věku, podařilo se jim získat úvěr od jedné „moc hodné“ firmy…

Úvěr je krátkodobý, ale rodiče se rozhodli, že obětují svoji chalupu, že ji prodají a z peněz, které za prodej obdrží, vyplatí úvěr a ještě jim spousty peněz zbyde. Nabídnou chalupu prostřednictvím inzerátu za takovou cenu, aby nejen zaplatili zmíněnou půjčku, ale aby jim ještě co možná nejvíce zbylo. Sotva inzerát vyjde, telefon se netrhne. Pravdou je, že zatím volají pouze realitní kanceláře. Po určité době už naši staří telefonu plné zuby. A tak se rozhodnou svěřit prodej své milované chalupy jedné „moc hodné“ paní z realitní kanceláře. Ta jim slíbila, že od nich nechce žádnou provizi a cenu jejich chalupy navýší tak, aby se v konečné kupní ceně promítla i její odměna. Tak jí podepsali různé „papíry“ a už se těšili, jak si na stáří užijí peníze, které celý život investovali a tím i zhodnotili…

Hodná paní z realitní kanceláře jim slíbila uskutečnění prodeje do třech měsíců, a že nemusí mít z ničeho strach. Po třech měsících se ukázalo, že se žádný z vysněných kupců neobjevil, přestože ta hodná paní tvrdila, že má spousty zejména zahraničních solventních zájemců. Její argumentace byla taková, že ceny v lokalitě, ve které svoji chalupu naší staří prodávají, klesly a že tudíž pokud chtějí skutečně nemovitost prodat, musí výrazně s cenou dolů. Navíc další fakt proti prodeji je ten, že mají na své chalupě zástavní právo ve prospěch té hodné firmy. I ta hodná firma zakázala prodávat i zatížit dalšími závazky jejich chalupu. Souhlasili sice s prodejem, ale tak, že prvně musí kupec uhradit celkovou jejich pohledávku i s úroky a teprve poté může dojít k uzavření kupní smlouvy. Věřte mi, takový obchod nelze nikdy uskutečnit. Po určitém čase už cena chalupy podstatě kopíruje půjčené peníze. Že by zbylo ještě něco navíc, o tom už nelze ani spekulovat. Termín k zaplacení úvěru se neuvěřitelně rychle blíží, avšak kupec stále v nedohlednu.

Pak přišel den D.

Z „hodné firmy“, která našim hrdinům půjčila, se staly najednou pěkní vykukové. Protože si nechali podepsat rodiči tzv. Notářský zápise se svolením přímé vykonatelnosti a protože celý dluh zesplatnili, předali k vymáhání svoji pohledávku exekutorovi. Exekutor okamžitě a střelhbitě zablokoval celý majetek našich rodičů, včetně jejich účtů, na které jim přicházeli pravidelně mzdy. I na chaloupce se objevil exekutorský zápis – prodej. Chaloupka je nyní v exekutorské dražbě. Světe div se za 70% znaleckého odhadu. A původní pohledávka se najednou neuvěřitelně zvýšila. Exekutor zabavil i tříletou Škodu Fabii, na kterou si naši rodiče celý život šetřili. Ta byla prodaná celkem rychle za necelých 20.000,-Kč, také v dražbě. Ještě, že naši staří bydlí v nájemním bytě, který exekutor jaksi vzít nemůže. Za to vzít může cenné zařízení a vybavení, to také učinil. Konečně se prodala i chalupa!

Naši staří už vlastně nic nemají, za to jim zůstali po exekuci majetku ještě další závazky. Pan exekutor je však celkem hodný a proto jim nechal oběma z jejich výplat 12.000,-Kč.

To, že platí pouze za bydlení tuto částku, však nikoho moc nezajímá. Pracovník exekutora jim dokonce vysvětlil, jak jsou na tom proti jiným, kteří prošli stejným procesem ještě velmi dobře. Rodiče Evičky teď už dluží nějakých necelých 300.000,-Kč a to za nějakých pár let určitě splatí…

Pokračování přístě…

Váš redaktor z leknutí Miloš Hora

Máte-li podobné problémy, kontaktujte nás 602 14 14 04, email: hora@bussmark.cz

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter