ROZHOVOR: Kalábůf něžný beat

Kalábůf něžný beat vznikl okolo roku 1992 v severočeském městečku Štětí a za svoji existenci odehrál stovky vystoupení – jak rockových, na festivalech, tak i na soukromých akcích. Kapela v prvních měsících svého vzniku hrála převážně v okolí Štětí a Mělníku.

Na svém kontě mají stovky koncertů a tři vydaná alba. To poslední – Snížený dolet, vydala před dvěma roky. Ostřílené hudebníky můžeme mimo jiné vidět i ve vyhlášené Literární kavárně Salmovská, ale třeba také v oblíbeném pořadu Blues před Dírou v Mělníku. Zrovna nedávno jim tleskali účastníci Národní svatováclavské poutě ve Staré Boleslavi, pro něž zahráli v tamním amfiteátru v Houštce. S lídrem oblíbené kapely Petrem „Baťou“ Kundrátem jsem si o jeho seskupení povídal. „Ze zakládající sestavy kapely jsem zůstal já a Radek Kulhánek. Dále v kapele hraje Jirka Slam Šváb, Mazzan Hejcman, Vašek Winter a nově Béda Paleček na klávesy. Jako hosté na saxofon Jarda Jeřábek (Garage) nebo Karel Šváb. Spolupracuji také s tzv. Malou partou – Tomášem Hádkem a Ondrou Lhotským,“ říká Petr a pokračuje: „Když slyším moderátora na festivalu, jak nás představuje, je mi do pláče. Samozřejmě jsou za tím nekonečné noci, přejezdy autem a pípání telefonů, houkání sanitek… Je těžké najít kamínek ticha pod hlavu, soustředit se sám v sobě, koncentrovat se. Neustálé vytrhování… Na bolest je člověk vždycky sám… Dohraješ, vylezeš ven a nad tebou nekonečné nebe, možná padá hvězda… Teď to jenom vydržet, to chlastání, hulení, houpání lustrů v Díře, jako předkoncem světa. Najednou ležíš s pravou rukou na hrudníku a nad tebou zarámovanej Jim Morrison…“

Jak jsi se vůbec dostal k muzice?

„Nedávno mě pobavil kronikář kapely R. Kulhánek, když někde vyhrabal výstřižky z časopisu Voják s titulkem „Život se s ním nemazlil, vyrůstal v dětském domově“. Tehdejší novinář na mě pěl ódy, kterak se sirotek prosadil na vojně, protože jsem tenkrát vyhrával soutěže ASUT a oni potřebovali tenhle doják, aby vojákům dokázali, že i chudák může vítězit. Údiv rodičů byl převeliký. Jako závodník na kole jsem se neprosadil, protože na učilišti ve Štětí byla fůra holek a cyklisti nebyli v kurzu a já uměl tři akordy. Když spustili Credence Clearwater Revival „Viděli jste někdy déšť,“ byli jsme ztraceni. Tu káru táhneme dodnes. Tenkrát velice slavná kapela SAP, dlouhý vlasy, kalhoty do zvonů. Mělo to svůj půvab. Na mé pomyslné vavříny ve sklepě začal padat prach. Myslím, že to začínalo v C a pak taková sestupná basa.“

Tvoje kapela nese neobvyklý název, rozšifruj ho prosím našim čtenářům.

„Jistě si vzpomeneš, jak nás před lety každé ráno v 6.10 v Českém rozhlase vítala Rytmická skupina Jana Kalába s jeho rozcvičkou. V 90. letech nás již nevítal, a tak nám ho bylo trochu líto. A k tomu jsme měli spolužáka Igora Kalába. A bylo to. Baťa je moje přezdívka z učňovských let …“

Jsi populární nejenom na Mělnicku a v širokém okolí, ale také v Praze…

„Popularita?!? No, nevím. Jsme taková mejdanová parta. Takové retro Luncheon meat. (Smích) Pravda je, že děláme vlastní písničky a lidem se to za ta léta prostě líbí. Byli jsme součástí jejich životů a někde jim to tam pořád visí. Jako obraz na skobě. Hlavně jsme to vydrželi a nenechali se zlákat trendy, dnes už by to ani nešlo. A fakt je, že se nikam necpeme. Dole se třpytí řeka, voda plyne a v hlavě se odehrává film – záběry vesel podmalované barvou, kaluže, ostrov, vraky lodí, čistá práce, Mydlárna živě… a ta kamera se prodírá houštím a najednou si prohmatáváš hrdlo. Tak to jsem já, umatlaný, obroušený.“

Kde tě letos ještě uvidíme?

„Kromě již zmíněné Salmovské se chystáme například na Pivní festival Plzeň, který se koná U Beníšků v Mělníku, potom na Jestřebí boudu (Last Summer – L. Pospíšil, P. Lábus, Hromosvod + O. Petr) nebo na Štěpánskou zábavu ve Štětí. Více na www.kalabufbeat.cz a našem facebooku.“

Díky za zajímavé povídání.

Lot

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter